Archiv štítku: šance pro ženy

Michelle Obama: „Třikrát hurá pro CARE.“

Bývalá první dáma USA Michelle Obama podporuje vzdělávání chudých dívek a organizaci CARE si vybrala za partnera projektu na podporu vzdělávání dívek v chudých zemích. Cílem společné iniciativy „Let Girls Learn“ bylo v roce 2016 poskytnout vzděláním 3 milionům dívek ze sedmi zemí světa. „CARE se věnuje dívkám ve válečných oblastech, které nemohou chodit do základní školy. Pomáhá jim dohnat zameškanou látku a dokončit střední, či dokonce vysokou školu,“ říká Michelle Obama a s úsměvem dodává: „Třikrát hurá pro CARE!“

„Máme velkou radost, že jsme v rámci partnerství s ,Let Girls Learn’ zajistili kvalitní vzdělání třem milionům dívek a umožnili jim lepší budoucnost,” říká Joyce Adolwa, ředitelka úseku CARE, který se zaměřuje na podporu dívek. „Je dokázané, že když dívky získají vzdělání, těží z toho celá společnost. Dívky, které navštěvují školu, jsou méně náchylné k nemocem, mají větší šanci na zvýšení své ekonomické soběstačnosti a vdávají se v dospělém věku,“ dodává Joyce Adolwa.

Ohrožené dívky můžete podpořit libovolným finančním darem.

Na světě je přes 60 milionů dívek, které kvůli válečným konfliktům nemohou chodit do školy –  z toho polovina v dospívajícím věku. Program Michelle Obamové a CARE poskytuje dívkám, které nebyly schopny buď zahájit, nebo dokončit základní školu, intenzivní učební plán. CARE klade důraz na budování sebevědomí dívek a učí je dovednosti, které potřebují k překonání sociálních a ekonomických faktorů, jež jim komplikují školní docházku. Pozornost je věnována také rodičům, jejichž podpora je pro vzdělání dívek nezbytná. CARE zapojuje i muže a chlapce, aby své sestry a dcery ve vzdělání podporovali.

Díky projektu dívky z nejodlehlejších oblastí na indickém venkově dokončily střední školu, a některé nastoupily na univerzitu. Dívky, které byly součástí programu, měly 95% úspěšnost v přijímacích zkouškách na střední školu. CARE v programu pokračuje i v letošním roce a rozšířila působnost také do Afghánistánu, Bangladéše, Malawi, Mali, Nepálu, Pákistánu a Somálska.

Malé účastnice kurzu CARE v Indii. Foto: Sankalpa Acharya/CARE Indie

Malé účastnice kurzu CARE v Indii. Foto: Sankalpa Acharya/CARE Indie

Příběh z Gruzie: Žena, která se nevzdává

Leila žije v městečku Senaki v západní Gruzii se svou dcerou ve skromném dvoupokojovém bytě. Během svého života se potýkala s bolestnými problémy, ale navzdory neštěstí nikdy neztratila naději, motivaci a radost ze života. Proto je hnací silou i pro své okolí.

Leila byla šťastně vdaná a měla dvě děti: dceru a syna. Hudba byla její životní vášní, pracovala jako učitelka hudby. Pak se jí však život obrátil naruby. Na začátku devadesátých let, po rozpadu Sovětského svazu, zažila Gruzie drsné změny doprovázené občanskou válkou a chudobou. Region Samegrelo byl jeden z nejvíce postižených oblastí v rukou zločineckých gangů, které okrádaly místní obyvatele a narušovaly jejich klidné životy. Mezi bezpočtem rodin, kterým bylo ublíženo, zažila Leila největší možnou tragédii. Jednoho večera roku 1993 se vracela domu se svým dvaadvacetiletým synem. Najednou zaslechli v blízkosti výstřely, které nebyly v  Samegrelu až tak neobvyklé. Než stačili najít úkryt, byl Leilin syn zabit náhodnou kulkou. „Ztráta mého milovaného syna mi vzala část mé duše, od té doby se necítím sama sebou,“ vzpomíná Leila se zármutkem.

Foto: Tiko Bregvadze, CARE

Foto: Tiko Bregvadze, CARE

Nadále se však snažila být oporou pro ostatní členy rodiny. „Vždy je možné najít trochu naděje a žít dál i v časech plných žalu.“ Leila pracovala, starala se o manžela a dceru. Těžkým časům ještě ale nebyl konec. Leilin manžel se nevzpamatoval z tragické smrti svého syna a zemřel dva roky po něm. Navzdory jedné ráně po druhé zůstala Leila věrna svému principu nikdy se nevzdat. Přestože je silná osobnost, byla zaplavena žalem a bolestí natolik, že to mělo dopad na její zdraví. V roce 2004 utrpěla mrtvici, která jí odsoudila k životu na invalidním vozíku. Kvůli tomu musela opustit práci v hudební škole a byla odkázána na pasivní život  doma, který pro ni byl neúnosný.

V roce 2015 začala CARE na Kavkazu (s finanční podporou Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci programu zahraniční rozvojové spolupráce) s realizací projektu Zvyšování kvality a pracovních příležitostí pro ženy s postižením v Gruzii. Projekt je realizovaný ve třech gruzínských obcích, jimiž jsou Abasha, Samtredia a Senaki, a nabízí příležitost zaměstnání a příjmů pro ženy s postižením.

V rámci projektu byla vyhlášena otevřená výzva pro sociální podniky, které byly ochotny zaměstnat ženy s postižením. Jedním z vítězů v obci Senaki byla kooperativa Soplis Imedi – naděje pro vesnici, která produkuje ořechy. A protože je Leila v Senaki známá jako chytrá, čestná a motivovaná žena, vytvořili pro ni v družstvu pracovní pozici, kterou může vykonávat i při svém zdravotním stavu. „Tato příležitost přišla jako zázrak, opravdu jsem se toužila vrátit do práce i přes můj fyzický stav,“ říká Leila. „Jsem šťastná, že můžu opět pracovat. Už nejsem odříznutá od světa a nevisím na krku své dceři,“ říká Leila s nově nalezeným elánem. „Hlavní zdroj radosti z mé práce je možnost osobního rozvoje, a že můžu opět vést společenský život.“

Naše projekty na podporu ohrožených žen můžete podpořit libovolným finančním darem.

Vedoucí kooperativy každý den Leilu doveze do práce a zpět domů. Tvrdí, že je Leila vzorem síly, naděje a optimismu pro všechny zaměstnance. Leilin příběh je také příkladem toho, jak CARE podporuje lidi v nouzi a působí jako katalyzátor pozitivní změny ve společnosti.

Jak a proč pomáháme v Gruzii?

  • Ženy s hendikepem jsou v tradičně patriarchální společnosti Gruzie často odsunuty na okraj společnosti a nemají ani oporu ve zdejším sociálním systému.
  • CARE ČR pro gruzínské hendikepované ženy organizuje školení a motivuje místní kooperativy k vytváření vhodných pracovních pozic.
  • Díky projektu získalo v loňském roce 55 žen lepší pracovní příležitosti a 8 žen s hendikepem bylo zaměstnáno v zemědělských kooperativách.
  • Projekt v Gruzii byl podpořen z prostředků České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR v letech 2015-2016. Spolufinancován je z darů českých dárců CARE.

CARE GRUZIE 2015_priloha V

Posilme ženy v nouzi a ony posílí nás

Devítiměsíční Rašmí dostala po zemětřesení v Nepálu zápal plic. CARE zajistila léčbu.

Devítiměsíční Rašmí dostala po zemětřesení v Nepálu zápal plic. CARE zajistila léčbu.

Ženy tvoří polovinu světového obyvatelstva, vykonávají dvě třetiny všech pracovních hodin na světě, ale vydělávají jen třetinu celosvětového příjmu  a vlastní méně než dvě procenta země. Jsou nadprůměrně postiženy chudobou, diskriminací, sociálním vyloučením a přírodními katastrofami.  Přitom když pomůžeme jedné ženě nebo dívce z chudoby, má z toho prospěch celá komunita.

  • Když mají ženy vlastní příjem, investují většinu z toho do své rodiny.
  • Za jeden rok, ve kterém dívka navštěvuje školu, může potom zvýšit rodinný příjem až o dvacet procent.
  • Když dívky v rozvojových zemích získají vzdělání, vdají se o čtyři roky později a mají méně dětí.

Právě proto věnujeme v CARE obzvláštní pozornost ženám a dívkám, klademe důraz na posilování jejich role, práv a bezpečí ve společnosti. Z naší nové studie vyplynulo, že ženy zažívají během přírodních či válečných katastrof celou řadu vážných problémů: smrt jim hrozí až čtrnáctkrát častěji, a přežijí-li, hrozí jim v nastalé nepřehledné situaci znásilnění a jiné formy násilí.

Ženy se přitom dokáží postarat samy o sebe i o své blízké. Je-li jim umožněn přístup k potřebným znalostem, jsou schopné ochránit své děti i celé komunity před neštěstím, ať už jde o přírodní katastrofu či potravinovou krizi. Zkušenosti CARE ukazují, že v komunitách, kde dostanou ženy šanci na zemědělské mikropodnikání, zcela mizí podvýživa. Také proto cílí CARE šedesát procent svých projektů a pomoci na posilování žen a dívek a do roku 2020 bychom chtěli ztrojnásobit finanční prostředky, které vydáváme na podporu žen.

Více se o naší podpoře žen v nouzi dočtete v této studii.

Projekty CARE, jejichž cílem je podpora žen v nouzi, můžete podpořit zde.

Pomoc uprchlíkům mě vymanila z chudoby

Balíky trávy Juliet v Ugandě přinesly štěstí. Foto:

Balíky trávy přinesly Juliet štěstí. Foto: CARE

V ugandském táboře Rhino momentálně žije téměř 25 tisíc jihosúdánských uprchlíků. Jihosúdánci prchají před boji, které mezi vládou prezidenta Salva Kiira a rebely propukly v prosinci 2013. Válka připravila o domov tisíce lidí, kteří nyní žijí v táborech přímo v Jižním Súdánu nebo i za jeho hranicemi. Uganda přijala na 100 tisíc jihosúdánských uprchlíků a ubytovala je v táborech, které se nacházejí v několika oblastech země. CARE působí právě v táboře Rhino v západonilském okrese Arua, který se nachází asi 70 kilometrů od hranice s Jižním Súdánem. Projekty zde běží od ledna 2014, a to díky finanční podpoře z České republiky a od Populačního fondu OSN.

K místním obyvatelům, kteří se zapojili do pomoci uprchlíkům, patří také Juliet (28), matka čtyř děti ve věku od devíti do jednoho a půl let. Takto vypráví svůj příběh s dobrým koncem:

„Žiju v oblasti poblíž uprchlického tábora Rhino od dětství. Je to chudý a odlehlý kraj. Prarodiče nám vyprávěli, že tady dřív žili bílí nosorožci a jiná divoká zvířata. Většina zvěře však vyhynula v sedmdesátých letech kvůli válce a jiným příčinám. Dřív tu rostl sezam a bavlna, které lidem poskytovaly obživu a byly zdrojem příjmů. Obchod s bavlnou se však zhroutil. Situaci ještě zhoršovaly epidemie nemocí a stále nevyzpytatelnější srážky. V Nilu také ubylo ryb. Proto je pro nás stále těžší si zajistit živobytí. Jsme uzavřená komunita, žijeme v divočině. Byly doby, kdy jsem si musela vystačit s necelými deseti korunami denně.

Když jsme se dozvěděla, že nedaleko od naší vesnice vznikl tábor Rhino pro jihosúdánské uprchlíky, chtěla jsem jim pomoci, protože v jejich zemi je válka. Také naši představitelé nás vyzývali, abychom se pokusili společně žít v harmonii, protože v sedmdesátých letech jsme to byli my, kdo pro změnu utíkali před válkou do Súdánu. Měli jsme obavy, jak si uprchlíci poradí ve zdejších nehostinných podmínkách, jak zvládneme jazykovou bariéru, ale na pomoc nám přišly humanitární organizace. A tehdy jsem začala přemýšlet, jak bych se mohla zapojit i já.

Brzy jsem se dozvěděla, že CARE hledá dodavatele trávy na stavbu chatek a latrín pro nejzranitelnější uprchlíky – staré lidi, těhotné ženy a svobodné matky, sirotky – a že na tuto práci přednostně přijímají ženy. A tak jsem začala dodávat materiál na stavbu chatek . Celkem jsme jich postavili osmdesát a k tomu jsme zbudovali 16 latrín. Ohrožení lidé se mohli v chatkách skrýt před nepřízní počasí, latríny zlepšovaly hygienu v táboře a já díky práci zlepšila příjem své rodiny. Z denního desetikorunového příjmu jsem během pěti měsíců měla osmdesát korun. Díky tomu se celá má rodina pozvedla z chudoby. Z vydělaných peněz jsem zaplatila školné svým dětem a sourozencům a zajistila léčbu bratrovi, který onemocněl žloutenkou. Také jsme si koupila krávu a kozu. Koza je teď březí. Vypadá to, že budeme brzy mít malé stádečko. Také jsem koupila sazenice manioku, který mi doporučila CARE, protože je odolnější vůči suchům. Část úrody si nechám pro vlastní potřebu a zbytek chci prodat. Měla jsem velké štěstí, že jsem mohla pomoci celé své rodině. Zaměstnávám nyní dvacet dalších žen z vesnice, které kosí trávu na stavbu chatek.

Naše projekty, které dávají šanci ohroženým ženám, můžete podpořit libovolným finančním darem.

Příchod uprchlíků mně i mnohým dalším lidem z naší komunity otevřel oči. Od pracovníků z humanitárních organizací jsem se naučila, jak využít skryté příležitosti. My místní se nyní s uprchlíky scházíme na pravidelných poradách, kde se společně snažíme řešit problémy, sdílet nápady a pomáhat si. Jako hostitelská země nyní půjčujeme uprchlíkům půdu, aby se o ni starali. Od té doby, co jsou tady, se cítíme lépe, protože je nás víc a díky vládě a humanitárním organizacím se náš kraj rozvíjí.

Děkuji CARE za všechnu podporu, za to, že vede komunity k vlastní samosprávě a bere je jako partnery. Za to, že dává příležitost jak uprchlíkům, tak místním. Nikdy nezapomenu, jak mi CARE pomohla a posílila naše harmonické soužití.“

Juliet s dětmi přebírají rýži. „Teď už si můžeme dovolit vybrané jídlo jako je rýže, na které jsme dříve neměli peníze.“ Foto: CARE

Juliet s dětmi přebírají rýži. „Teď už si můžeme dovolit vybrané jídlo jako je rýže, na které jsme dříve neměli peníze.“ Foto: CARE

Reportáž z ugandského tábora Rhino a činnosti české CARE si můžete přečíst na portálu Hedvábná stezka.

Tento projekt byl podpořen z prostředků Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci humanitární pomoci poskytované do zahraničí.