Archiv štítku: Jordánsko

Místo dětské práce zpátky do školy. Díky CARE!

Ghozlan (10) byla v Sýrii rok bez domova, než se její rodině v říjnu 2012 podařilo dostat do uprchlického tábora v Jordánsku. Protože několik členů rodiny onemocnělo, včetně Ghozlan, která trpěla žloutenkou, bylo jim kvůli lepší lékařské dostupnosti umožněno odejít do hlavního města Ammánu. Když se Ghozlan uzdravila, začala pracovat, aby pomohla rodině vydělat si na život v nové zemi. Trvalo rok, než se mohla znovu vrátit do školních lavic. V roce 2014 ji totiž CARE zařadila do programu na podporu vzdělávání dětí a omezování dětské práce.

Ghozlan právě dokončila pátou třídu.

„Rok jsem pracovala v kadeřnictví od jedné odpoledne do sedmi večer, šest dní v týdnu a vydělala jsem si asi 1500 korun za měsíc,“ říká Ghozlan. V době, kdy se děti vracely ze školy, jsem stávala ve dveřích kadeřnictví a pozorovala dívky ve školních uniformách, s aktovkami, jak jdou ve skupinkách domů. Vždycky mi z toho bylo smutno. Měla jsem hroznou radost, když jsem se mohla vrátit do školy. Můj oblíbený předmět je matematika a literatura, ale nejlepší známky mám z přírodovědy.“

detpra2

Ghozlan pomáhá mamince s péči o své tři sourozence, včetně nejmladšího Mousy.

Ghozlanina rodina má osm členů a všichni spolu žijí v malém bytě na okraji Ammánu. Ghozlan pomáhá matce s péčí o tři mladší sourozence: Khaleda (8), Jihan (7) a Mousu (4). Otec trpí obrnou, proto rodinu, do které patří ještě starší babička a teta s Downovým syndromem, živí matka.

detpra3

Khaled a Jihan půjdou po prázdninách do třetí třídy.

Khaled a Jihan zrovna dokončili druhou třídu. Oba chodí do školy moc rádi, nejraději mají kreslení a malování. „Ghozlan propásla ve škole dva roky a taky Khaled o jeden přišel,“ vypráví Ghozlanina matka Samar. „Ale díky příspěvku od CARE, který teď měsíčně dostáváme, můžou oba dva zase chodit na vyučování. Příspěvek měl pomoct hlavně Ghozlan, ale měl pozitivní dopad na celou naši rodinu.“

detpra4

Ghozlan jde ve škole přírodověda, ale také krásně kreslí.

V září to bude už třetí školní rok, kterého se Ghozlan díky CARE účastní. „Ghozlan právě dokončila pátou třídu. Látku, kterou zameškala, dohnala a mohla rovnou nastoupit do čtvrté třídy,“ chválí dceru matka Samar. „V některých předmětech měla velké mezery, ale díky doučování od partnerské organizace CARE všechno dohnala a teď už nezaostává za ostatními.“

Mnoho dětí syrských uprchlíků nemá jinou možnost než opustit školu a pracovat, aby pomohli své rodině přežít. V práci často čelí vykořisťování a nevhodným podmínkám. V Jordánsku takto pracuje kolem 90 tisíc syrských dětí, tedy třetina dětských uprchlíků v zemi. Vice než třetina z nich přitom vykonává nebezpečné práce v montovnách a autodílnách. CARE těmto dětem od roku 2014 pomáhá měsíčními dávkami. Rodina ohrožená chudobou tak vlastně dostává příspěvek na dítě, které díky finanční podpoře může místo do práce znovu posílat do školy. CARE následně monitoruje, jak dítě ve škole prospívá a případně mu zajišťuje doučování, aby dohnalo zameškanou látku. V současné době je do projektu zapojeno 500 dětí a rozhodně nejde o konečné číslo.

Na pomoc ohroženým dětem můžete přispět zde. I malý dar pomáhá.

Foto: Mahmoud Shabeeb, CARE

 

 

Dojemný dopis válečné pamětnice: Vím, jaké to je ztratit domov

Sajeda si strašně přála zůstat v Sýrii. Ale útoky barelovými bombami přibývaly a počet obětí stoupal. Jednoho dne už zkrátka nebylo zbytí. Sajedini rodiče usoudili, že nemají jinou možnost než odejít. Sajeda se skryla v podkroví v zoufalé snaze neopustit svůj jediný domov. Jakmile ji rodiče našli, odešli ve spěchu jen s oblečením, které se vešlo do několika tašek.

„Když se mě někdo zeptá, jakou důležitou věc jsem v Sýrii nechala, odpovídám, že jsem tam zanechala sebe,“ říká Sajeda.

Teď je jí 16 let a žije s matkou a sourozenci na periferii jordánského města Zarká v blízkosti syrských hranic. Mezi nově příchozími a dlouholetými obyvateli panuje napětí, protože starousedlíkům vadí zesílený nápor na veřejné služby, jako jsou například školy. Sajeda a sourozenci se bojí vycházet, aby jim někdo nevyhrožoval. Raději si hrají doma.

Sajeda (16) a její třináctiletá sestra žijí v jordánské Zarká od února 2016. Foto: Carey Wagner, CARE

Sajeda (16) a její třináctiletá sestra (vlevo) žijí v jordánské Zarká od února 2016. Foto: Carey Wagner, CARE

Dnes se však všichni choulí kolem topení a popíjejí čaj, zatímco Sajeda si prohlíží ručně psaný dopis, který jí dorazil z místa, o němž nikdy neslyšela: z Colorado Springs. Napsala ho 87letá Helga Kissellová.

„Milá Sajedo! Zdravím tě z coloradských hor,“ zní první věta dopisu. „Máme tu zimu a sníh vypadá na pozadí modré oblohy moc pěkně!“

Sajeda, která zbožňuje arabský rap a ráda by se stala novinářkou, se dočítá, že Helga sdílí její nadšení pro hudbu a psaní. Dívka ani nedutá a noří se stále hlouběji do Helžina životního příběhu.

„Vždycky vzpomínej na to hezké, dívej se dopředu a mysli na to, co přinese budoucnost.“

„Vím z první ruky, jaké to je ztratit domov a stát se uprchlíkem,“ stojí dále v dopise, v němž Helga líčí své mládí v Berlíně a Německo za druhé světové války. „V únoru 1945 zasáhly naše město strašlivé nálety. Během jednoho bombardování přišel o život můj otec. Náš dům byl také zasažen bombou a my přišli o všechno. S matkou jsme měly štěstí, že jsme se dostaly do jednoho z posledních vlaků! Celý náš majetek se vešel do jednoho kufru.“

Sajedě během čtení vyhrknou slzy. „Vždycky vzpomínej na to hezké, dívej se dopředu a mysli na to, co přinese budoucnost. Přizpůsobit se životu v nové zemi není jednoduché. Já to dobře vím!“ Celý příspěvek