Archiv štítku: humanitární pomoc

Poslední zpráva z Aleppa

Syria_Aleppo-destroyed-house-doll_2016

 „Moje žena má za dva dny rodit, to je jediná věc, na kterou teď dokážu myslet. Zároveň ale ztrácím nervy. Naše nemocnice musí fungovat, naše návštěvy v terénu musí pokračovat,“ řekl nám lékař MUDr. Okba Doghim působící v syrském Aleppu. „V těchto dnech stále více žen v Sýrii rodí dříve, a to už v sedmém měsíci. Jsou tak traumatizované neustálým bombardováním, že u nich stres vyvolává předčasný porod.“

MUDr. Okba Doghim je urolog a ředitel jedné ze syrských humanitárních organizací podporovaných CARE. Tato organizace provozuje 21 ambulancí v regionu a úzce spolupracuje také s Bílými přilbami při poskytování akutní lékařské pomoci.

 

Bombardování místo příměří

„Aleppo na tom nikdy nebylo hůř. V noci 14. prosince jsme se pokusili evakuovat 20 zraněných lidí na základě smlouvy o údajném příměří. Po dosažení evakuačního bodu nás syrská vláda odmítla pustit ven s tvrzením, že o žádném příměří nebo zastavení palby nemají informace. Pak jim bylo řečeno, že další evakuace by mohly začít v devět ráno následujícího dne. Místo toho však přišlo těžké bombardování a příměří v Aleppu bylo porušeno. Dopadlo kolem deseti tříštivých bomb a všude kolem leželi na zemi zranění lidé. Situace je opravdu strašlivá.“

Tak zní svědectví doktora Abdelsalama, který pracuje v turecké pobočce organizace Syria Relief and Development, což je jeden z našich syrských partnerů.

 

„Prosím, zachraňte nás.“

„Prosím, zachraňte nás.“ Podobné zprávy nám poslední dny chodí od našich syrských kolegů v Aleppu. Prosí v nich celý svět, aby zastavil smrtící útoky a závažné porušování lidských práv, kterým trpí každý den. Doufáme, že tato zpráva nebude zároveň jejich poslední.

Hrůzy páchané v Aleppu jsou nepopsatelné. Pokračující útoky na civilisty je drásavé sledovat a my znovu vyzýváme všechny strany konfliktu, aby ukončily zvěrstva, která páchají na nevinných lidech.

Lidé v Aleppu potřebují v těchto zoufalých hodinách naši podporu. Musíme pro civilisty udělat vše, co je v našich silách. V nepřijatelné katastrofě jsou lapeny zraněné děti, které neznají nic jiného než válku, matky truchlící nad smrtí svých dětí a manželů i muži odpočítávající hodiny svého života před popravou. Všichni ti potřebují naši pomoc a to okamžitě.

 

CARE je na místě

CARE pomáhá syrským uprchlíkům, poskytuje jim nouzové jídlo, přikrývky a léky pro rodiny s dětmi. Během syrské krize CARE dosud pomohla 3,4 milionu lidí, a to zejména uprchlíkům v Jordánsku, Libanonu, Turecku a Egyptě. Spolu s partnerskými organizacemi CARE poskytla životně důležitou pomoc také 1,7 milionu lidí přímo v Sýrii. CARE podporuje rodiny pomocí hygienických balíků a balíků potravin obsahujících rýži, čočku, maso v konzervách a rostlinné oleje.

Na pomoc syrským uprchlíkům z Aleppa můžete přispět zde.

„CARE nám pomohla přežít poválečná léta v Československu.“

Ilustrační foto: CARE

Ilustrační foto: CARE

V souvislosti s výročím 70 let existence naší organizace jsme oslovili české pamětníky, aby s námi sdíleli své vzpomínky na potravinové balíky CARE. Toto nám napsala paní Marie Mazalová (79) z Adamova:

 

Vážení a milí, 

moje vzpomínka na první setkání s pojmem  „CARE“ sahá do prvních let po druhé světové válce. Bylo mi osm let, když jsme si šli s maminkou na poštu vyzvednout  balíček. Tehdy jsme se my děti prvně dověděly, že máme v USA tetičku. Byla to maminčina nevlastní sestra, která odešla v roce 1912 za prací do Spojených států, tam se pak vdala a založila rodinu. V průběhu války byl písemný kontakt nemožný. O to radostnější byl den, kdy přišel první dopis a po něm pak přicházely balíky se šatstvem a potravinami.

Naše tetička složila v USA částku 10 dolarů u organizace CARE a ze skladu v Praze nám byl vypraven typizovaný balík s potravinami. Pamatuji se, že tam byla rýže, konzerva s „šunkou a vejci“ , vepřové sádlo, sardinky, suchary, cukr, kakao, čokoláda (tehdy poprvé jsem poznala značku NESTLÉ), sušené ovoce…

Byly jsme 3 děti školního věku a po válce se narodil ještě jeden bratr. Potraviny, šatstvo, otop – to všechno bylo na příděl. My jsme měli to štěstí, že jsme dostávali balíky CARE. O obsahy zásilek jsme se dělili se sousedy v ulici.

Dnes si těžko může někdo představit naši dětskou radost nad tabulkou čokolády či konzervou loupaných buráků. Rodiče nám vyprávěli o humanitární pomoci z Ameriky, která nebyla válkou tolik postižena jako Evropa. Ta čtyři písmena C.A.R.E. nám dětem jaksi prozářila ta poválečná léta, protože balíčků s potravinami nám mezi lety 1946–1948 přišlo několik a jejich doručení vždycky znamenalo velkou kupu radostí pro nás i kamarády ze sousedství.

Proto, když jsem se po „sametové revoluci“ setkala opět s oněmi písmeny CARE, okamžitě mi vyskočily vděčné vzpomínky na  radostné dny v dětství. Na tetičku, kterou jsem nikdy osobně nepoznala, (zemřela v roce 1962) vzpomínám dodnes. Mé drobné příspěvky na konto dnešní CARE jsou vlastně poděkováním i jí. Ani nevíte, jak ráda bych přispívala výraznějšími částkami! Jsem důchodkyně, vdova.

Děkuji Vám za bohulibou a smysluplnou činnost ve prospěch těch, kteří pomoc nás – šťastnějších – potřebují.

 S pozdravy a díky

 Marie Mazalová

 I vy jste součástí naší dlouhé historie, přijďte si proto s námi připomenout minulé i současné příběhy pomoci. Oslava 70 let CARE: příběhy pomoci se koná 4. října v Praze s bohatým kulturním programem. Srdečně zve český tým CARE.

CARE_70let_s textem_net

Balkánská trasa: Děti na nebezpečné cestě do Evropy

Na nebezpečnou cestu do Evropy se vydává velké množství rodin s dětmi. Foto Johannna Mitscherlich, CARE

Na nebezpečnou cestu do Evropy se vydává velké množství rodin s dětmi. Foto: Johannna Mitscherlich, CARE

CARE se dlouhodobě věnuje uprchlíkům v Sýrii a okolních zemích, jako je Jordánsko, Libanon, Turecko či Egypt, a poskytuje jim podporu v uprchlických táborech. Od loňského roku působíme také na Balkáně a v Řecku. Jen Srbskem prošlo v roce 2015 na 580 tisíc uprchlíků. 93 % z nich pocházelo ze Sýrie, Iráku a Afghánistánu, tedy zemí, které ohrožuje ozbrojený konflikt v Sýrii.

Tři otázky pro…

Tessu Goughovou, specialistku CARE pro přístup k vodě a hygieně v nouzových situacích, která se zabývá řešením uprchlické krize v Evropě.

Jaká je nyní situace na Balkáně?

Na jaře začaly země uzavírat hranice. Původně jsme plánovali poskytovat vodu a sanitaci lidem v Srbsku, kteří se tam měli zdržet jen několik hodin. Když došlo k uzavření hranic, stoupl počet lidí, kterým jsme poskytovali pomoc, z jednoho tisíce denně na dva a půl tisíce lidí, kteří zůstali uvězněni v zemi. Šokovalo mě množství dětí, které jsem v táborech viděla. Netušila jsem, že se na cestu vydalo tolik rodin.

Čím je tato situace odlišná od jiných humanitárních krizí?

Museli jsme rychle zapomenout na naše původní představy. Tahle krize rozhodně není statická, takže je těžké něco plánovat dopředu. Poptávka je hlavně po základních věcech, jako je balená voda nebo vlhčené ubrousky.

Jak krize zapadá do širšího kontextu?

Obecně mám za to, že lidem dochází trpělivost i naděje. Když si například vezmete syrské uprchlíky v Jordánsku, tak tam byla pomoc loni neustále omezována. Syřané zde nesmějí pracovat a po pěti letech konfliktu už vyčerpali veškeré své úspory. A co se dá v takové situaci dělat? Cesta do Evropy je strašně nebezpečná, ale když víte, že v Jordánsku máte nulovou budoucnost, chápu, proč takto riskují. Pokud máte pocit, že jste zahnáni do kouta, musíte něco udělat. Nepodporuji to, ale rozumím tomu.

Tessa Goughová

Tessa Goughová se specializuje na řešení humanitárních krizí. Foto: CARE

Balkánská trasa v číslech

  • V roce 2015 prošlo Srbskem téměř 580 tisíc uprchlíků a migrantů.
  • 52 % z nich byli Syřané, 28 % Iráčané, 13 % Afghánci.
  • Po uzavření balkánské trasy na základě dohody EU s Tureckem počet uprchlíků klesá.
  • Do Řecka od začátku roku 2016 přišlo 155 tisíc lidí, z toho 38 % dětí.

 Jak pomáhá CARE v Řecku

  • Poskytuje příchozím lidem potravinové balíky a hygienické potřeby.
  • Zaměřuje se na nejzranitelnější osoby – ženy a děti, hendikepované lidi.
  • Organizuje pomoc dobrovolníků a venkovní program pro děti.
  • Doposud na tzv. balkánské trase pomohla téměř 100 000 lidí.

Na pomoc uprchlíkům můžete přispět zde. Děkujeme, že pomáháte s námi!

Pomoc uprchlíkům mě vymanila z chudoby

Balíky trávy Juliet v Ugandě přinesly štěstí. Foto:

Balíky trávy přinesly Juliet štěstí. Foto: CARE

V ugandském táboře Rhino momentálně žije téměř 25 tisíc jihosúdánských uprchlíků. Jihosúdánci prchají před boji, které mezi vládou prezidenta Salva Kiira a rebely propukly v prosinci 2013. Válka připravila o domov tisíce lidí, kteří nyní žijí v táborech přímo v Jižním Súdánu nebo i za jeho hranicemi. Uganda přijala na 100 tisíc jihosúdánských uprchlíků a ubytovala je v táborech, které se nacházejí v několika oblastech země. CARE působí právě v táboře Rhino v západonilském okrese Arua, který se nachází asi 70 kilometrů od hranice s Jižním Súdánem. Projekty zde běží od ledna 2014, a to díky finanční podpoře z České republiky a od Populačního fondu OSN.

K místním obyvatelům, kteří se zapojili do pomoci uprchlíkům, patří také Juliet (28), matka čtyř děti ve věku od devíti do jednoho a půl let. Takto vypráví svůj příběh s dobrým koncem:

„Žiju v oblasti poblíž uprchlického tábora Rhino od dětství. Je to chudý a odlehlý kraj. Prarodiče nám vyprávěli, že tady dřív žili bílí nosorožci a jiná divoká zvířata. Většina zvěře však vyhynula v sedmdesátých letech kvůli válce a jiným příčinám. Dřív tu rostl sezam a bavlna, které lidem poskytovaly obživu a byly zdrojem příjmů. Obchod s bavlnou se však zhroutil. Situaci ještě zhoršovaly epidemie nemocí a stále nevyzpytatelnější srážky. V Nilu také ubylo ryb. Proto je pro nás stále těžší si zajistit živobytí. Jsme uzavřená komunita, žijeme v divočině. Byly doby, kdy jsem si musela vystačit s necelými deseti korunami denně.

Když jsme se dozvěděla, že nedaleko od naší vesnice vznikl tábor Rhino pro jihosúdánské uprchlíky, chtěla jsem jim pomoci, protože v jejich zemi je válka. Také naši představitelé nás vyzývali, abychom se pokusili společně žít v harmonii, protože v sedmdesátých letech jsme to byli my, kdo pro změnu utíkali před válkou do Súdánu. Měli jsme obavy, jak si uprchlíci poradí ve zdejších nehostinných podmínkách, jak zvládneme jazykovou bariéru, ale na pomoc nám přišly humanitární organizace. A tehdy jsem začala přemýšlet, jak bych se mohla zapojit i já.

Brzy jsem se dozvěděla, že CARE hledá dodavatele trávy na stavbu chatek a latrín pro nejzranitelnější uprchlíky – staré lidi, těhotné ženy a svobodné matky, sirotky – a že na tuto práci přednostně přijímají ženy. A tak jsem začala dodávat materiál na stavbu chatek . Celkem jsme jich postavili osmdesát a k tomu jsme zbudovali 16 latrín. Ohrožení lidé se mohli v chatkách skrýt před nepřízní počasí, latríny zlepšovaly hygienu v táboře a já díky práci zlepšila příjem své rodiny. Z denního desetikorunového příjmu jsem během pěti měsíců měla osmdesát korun. Díky tomu se celá má rodina pozvedla z chudoby. Z vydělaných peněz jsem zaplatila školné svým dětem a sourozencům a zajistila léčbu bratrovi, který onemocněl žloutenkou. Také jsme si koupila krávu a kozu. Koza je teď březí. Vypadá to, že budeme brzy mít malé stádečko. Také jsem koupila sazenice manioku, který mi doporučila CARE, protože je odolnější vůči suchům. Část úrody si nechám pro vlastní potřebu a zbytek chci prodat. Měla jsem velké štěstí, že jsem mohla pomoci celé své rodině. Zaměstnávám nyní dvacet dalších žen z vesnice, které kosí trávu na stavbu chatek.

Naše projekty, které dávají šanci ohroženým ženám, můžete podpořit libovolným finančním darem.

Příchod uprchlíků mně i mnohým dalším lidem z naší komunity otevřel oči. Od pracovníků z humanitárních organizací jsem se naučila, jak využít skryté příležitosti. My místní se nyní s uprchlíky scházíme na pravidelných poradách, kde se společně snažíme řešit problémy, sdílet nápady a pomáhat si. Jako hostitelská země nyní půjčujeme uprchlíkům půdu, aby se o ni starali. Od té doby, co jsou tady, se cítíme lépe, protože je nás víc a díky vládě a humanitárním organizacím se náš kraj rozvíjí.

Děkuji CARE za všechnu podporu, za to, že vede komunity k vlastní samosprávě a bere je jako partnery. Za to, že dává příležitost jak uprchlíkům, tak místním. Nikdy nezapomenu, jak mi CARE pomohla a posílila naše harmonické soužití.“

Juliet s dětmi přebírají rýži. „Teď už si můžeme dovolit vybrané jídlo jako je rýže, na které jsme dříve neměli peníze.“ Foto: CARE

Juliet s dětmi přebírají rýži. „Teď už si můžeme dovolit vybrané jídlo jako je rýže, na které jsme dříve neměli peníze.“ Foto: CARE

Reportáž z ugandského tábora Rhino a činnosti české CARE si můžete přečíst na portálu Hedvábná stezka.

Tento projekt byl podpořen z prostředků Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci humanitární pomoci poskytované do zahraničí.

Záchrana naděje, nejen života

Foto: Thana Faroq, CARE

Shymaa vyrábí parfém. Foto: Thana Faroq, CARE

Udržet si sebevědomí, a v případě žen neztratit svou ženskost, může být těžké, zvlášť když všude kolem padají bomby a vám dochází jídlo i voda. Je však nesmírně důležité udržovat si naději a nevzdat se věcí, které z nás dělají to, kým jsme, i když se všechno kolem hroutí.

Devatenáctiletá Shymaa, podobně jako většina jemenských žen a dívek, miluje tadiční parfém Bakhoor. Suroviny potřebné k jeho výrobě jsou ovšem drahé. Shymaa proto začala vyrábět parfém podomácku, a ačkoli byli její přátelé a rodina z výsledků nadšení, dívku by ani ve snu nenapadlo, že by se výrobě parfému mohla věnovat i jinak než jen jako příležitostnému koníčku. Dokud ji tedy CARE nevybrala jako vhodnou kandidátku k udělení podnikatelského úvěru.

Díky Vaší podpoře měníme životy ohrožených dívek k lepšímu. Podpořte prosím finančním darem náš projekt.

Shymaa začala parfémy prodávat a přispívá tak do napjatého rodinného rozpočtu. To její rodině velmi pomáhá. Vždyť od propuknutí konfliktu v Jemenu v roce 2015 má více než 50 % zdejší populace problém sehnat jídlo na den a každému osmému dítěti hrozí podvýživa. „Peníze od CARE mi změnily život, učinily mě silnou, takže teď můžu podporovat svou rodinu,“ říká Shymaa. Kromě toho, že má dívka nyní zajištěný nezbytný příjem pro sebe i svou rodinu, mohou se také ženy, kterým parfém prodává, těšit z pocitu, že dál vedou normální život.

Jak říká Shymaanina matka: „Jsem na dceru pyšná, že nám doma tak pomáhá… Jsme velká rodina a život máme poslední dobou těžký, někdy stěží zvládáme nakoupit dost potravin, abychom si uvařili.“ Toto nové podnikání s parfémem pro rodinu znamená záchranné lano. Čím déle konflikt pokračuje, tím těžší se každodenní život stává nejen pro Shymau, ale i pro miliony jejích spoluobčanů.

Shymaa je jednou z 35 mladých lidí v severovýchodní oblasti Hajjah, kteří podobný podnikatelský úvěr od CARE získali. Účastníky vybíráme na základě obchodních plánů, podporujeme je při rozjíždění podnikání a poskytuje jim základní školení. Přes padesát procent vítězných podnikatelů tvoří ženy.

Jak říká Edrees Al-Qadasi, který vede jemenský projekt CARE zaměřený na mladé lidi: „Mladí si potřebují uchovat naději, ta je stejně důležitá jako první pomoc nebo záchrana života. Potřebujeme si udržovat naději a na to je klasická humanitární pomoc krátká. Obyvatelé Jemenu potřebují naši podporu v soběstačném ekonomickém zajištění rodiny. Našim cílem je, aby lidé mohli žít normálně, nikoli ze dne na den a záviset přitom na pomoci zvenčí.

V Jemenu je 70 procent obyvatel mladších 21 let. Nezaměstnanost zde byla vysoká už v minulosti, ale loni po vyhrocení konfliktu v zemi toto číslo vystoupalo ještě výš. Bez pracovních příležitostí jsou mladí lidé vystaveni obrovskému nebezpečí.

Od března 2015, kdy konflikt v zemi vypukl, je situace jemenských podnikatelů a podnikatelek stále komplikovanější. Ceny, za které mohou prodávat své zboží, klesají. Je také čím dál těžší najít zákazníky, vzhledem k tomu, že hrozba nepřetržitých náletů nutí ženy nevycházet celý den z domu. Shymaa musela být vynalézavá, aby svůj produkt dostala ven, mezi lidi. V podnikání jí pomohla také síť kontaktů, kterou si vytvořila na univerzitě, kde studuje.

Výzvami a překážkami se Shymaa nenechala zastrašit, stále si uchovává velké sny: „Za pět let ze mě bude nejlepší výrobce Bakhooru a budu ho prodávat všem ženám ve městě, které o sebe rády pečují,“ říká odhodlaně mladá podnikatelka.

Ovečka pro Razaiyu

CARE_NL_630x380_7-3-2016 Razaiya (35) žije ve východní Etiopii. Díky úrodě z malého políčka dokázala svým dětem doposud zajistit slušné živobytí. V tuto chvíli však na poli není nic než vyprahlá půda, protože už celé měsíce nezapršelo. „Nezbývá nám než si na sucho zvyknout a doufat, že se nad námi Bůh slituje,” říká Razaiya, která nyní musí každý den absolvovat několikahodinovou túru pro vodu. „Moc bych si přála mít pro své děti zeleninu a mléko. Loňská úroda byla horší než kdy dřív. Už nemáme skoro nic k jídlu ani na prodej. Prodali jsme dokonce i naši krávu, ale byla tak zubožená, že jsme za ni skoro nic nedostali,” dodává mladá žena. CARE již Razaiye poskytla potraviny pro její podvyživené děti. Rádi bychom jí pořídili také ovci a slepice, aby měla pro své ratolesti mléko a vejce, ale zatím nám scházejí finanční zdroje.

Pošlete nejchudším a nejohroženějším ženám dar a přispějte na jejich soběstačnost. Díky Vaší pomoci nebudou muset ženy jako Razaiya a jejich rodiny strádat!

V Etiopii, kde odhadem až polovina populace trpí podvýživou, zavládlo nejhorší sucho za posledních 30 let. Situaci s nepředvídatelným a často ničivým počasím v poslední době zhoršuje vliv klimatického jevu El Niňo. Ten je také příčinou sucha u nás v České republice, ale v zemích afrického Sahelu působí mnohem silněji. Přes 10,2 milionu lidí zde trpí nedostatkem jídla a jsou závislí na humanitární pomoci.

Úrodu čiroku ve východní Etiopii spálilo sucho. Foto: CARE

Úrodu čiroku ve východní Etiopii spálilo sucho. Foto: CARE

CARE na místě zajišťuje potraviny pro podvyživené děti. Nejohroženějším ženám dodáváme ovce, kozy a slepice. Ale nedostatek jídla je v oblasti i nadále obrovský. Proto shromažďujeme finanční prostředky, aby lidé jako Razaiya a její děti nemuseli hladovět.