Archiv rubriky: CARE

Úspěšná zemědělkyně z Filipín má vysoké cíle

Foto: Dennis Amata/CARE

Foto: Dennis Amata/CARE

Rhodora žije od narození v horách v regionu Antique na Filipínách. Její rodiče byli zemědělci v horských oblastech, a tak se naučila přežít v komunitě mimo městský ruch. „Tady v horách žijeme jednoduchým způsobem života. Většina z nás se tady v horách živí zemědělstvím. Spoléháme hlavně na zeleninu a ovoce. Bývá to někdy těžké živobytí, protože nevyděláváme moc peněz,“ říká Rhodora.

Tak jako spousta dalších lidí, kteří byli postiženi tajfunem Haiyan v listopadu 2013, i Rhodora si zažila těžké chvíle, když jí tajfun zničil dům a vyvrátil z kořene spoustu stromů stromy v její vesnici Osorio.

„Nikdy na to nezapomeneme. Přišli jsme o přístupovou cestu do města a naše zapadlá vesnice zůstala úplně odříznutá od světa.“

Obyvatelům Osoria trvalo dlouho, než se po ničivém řádění Haiyanu postavili znovu na nohy. 17 % lidí tu má stále příjem pod hranicí chudoby. Tajfun poničil zejména vegetaci textilní rostliny abaka a banánovou plantáž. Tím připravil obyvatele o stálý zdroj příjmů.

Rhodora, 48letá matka tří dětí, dnes vede komunitní skupinu Asociace zemědělců v Osoriu a optimismus jí neschází. Věří, že díky asociaci, která má 113 členů (z toho 66 žen) budou vytvářet nové příležitosti pro živobytí zdejších lidí. Celý příspěvek

Michelle Obama: „Třikrát hurá pro CARE.“

Bývalá první dáma USA Michelle Obama podporuje vzdělávání chudých dívek a organizaci CARE si vybrala za partnera projektu na podporu vzdělávání dívek v chudých zemích. Cílem společné iniciativy „Let Girls Learn“ bylo v roce 2016 poskytnout vzděláním 3 milionům dívek ze sedmi zemí světa. „CARE se věnuje dívkám ve válečných oblastech, které nemohou chodit do základní školy. Pomáhá jim dohnat zameškanou látku a dokončit střední, či dokonce vysokou školu,“ říká Michelle Obama a s úsměvem dodává: „Třikrát hurá pro CARE!“

„Máme velkou radost, že jsme v rámci partnerství s ,Let Girls Learn’ zajistili kvalitní vzdělání třem milionům dívek a umožnili jim lepší budoucnost,” říká Joyce Adolwa, ředitelka úseku CARE, který se zaměřuje na podporu dívek. „Je dokázané, že když dívky získají vzdělání, těží z toho celá společnost. Dívky, které navštěvují školu, jsou méně náchylné k nemocem, mají větší šanci na zvýšení své ekonomické soběstačnosti a vdávají se v dospělém věku,“ dodává Joyce Adolwa.

Ohrožené dívky můžete podpořit libovolným finančním darem.

Na světě je přes 60 milionů dívek, které kvůli válečným konfliktům nemohou chodit do školy –  z toho polovina v dospívajícím věku. Program Michelle Obamové a CARE poskytuje dívkám, které nebyly schopny buď zahájit, nebo dokončit základní školu, intenzivní učební plán. CARE klade důraz na budování sebevědomí dívek a učí je dovednosti, které potřebují k překonání sociálních a ekonomických faktorů, jež jim komplikují školní docházku. Pozornost je věnována také rodičům, jejichž podpora je pro vzdělání dívek nezbytná. CARE zapojuje i muže a chlapce, aby své sestry a dcery ve vzdělání podporovali.

Díky projektu dívky z nejodlehlejších oblastí na indickém venkově dokončily střední školu, a některé nastoupily na univerzitu. Dívky, které byly součástí programu, měly 95% úspěšnost v přijímacích zkouškách na střední školu. CARE v programu pokračuje i v letošním roce a rozšířila působnost také do Afghánistánu, Bangladéše, Malawi, Mali, Nepálu, Pákistánu a Somálska.

Malé účastnice kurzu CARE v Indii. Foto: Sankalpa Acharya/CARE Indie

Malé účastnice kurzu CARE v Indii. Foto: Sankalpa Acharya/CARE Indie

Poslední zpráva z Aleppa

Syria_Aleppo-destroyed-house-doll_2016

 „Moje žena má za dva dny rodit, to je jediná věc, na kterou teď dokážu myslet. Zároveň ale ztrácím nervy. Naše nemocnice musí fungovat, naše návštěvy v terénu musí pokračovat,“ řekl nám lékař MUDr. Okba Doghim působící v syrském Aleppu. „V těchto dnech stále více žen v Sýrii rodí dříve, a to už v sedmém měsíci. Jsou tak traumatizované neustálým bombardováním, že u nich stres vyvolává předčasný porod.“

MUDr. Okba Doghim je urolog a ředitel jedné ze syrských humanitárních organizací podporovaných CARE. Tato organizace provozuje 21 ambulancí v regionu a úzce spolupracuje také s Bílými přilbami při poskytování akutní lékařské pomoci.

 

Bombardování místo příměří

„Aleppo na tom nikdy nebylo hůř. V noci 14. prosince jsme se pokusili evakuovat 20 zraněných lidí na základě smlouvy o údajném příměří. Po dosažení evakuačního bodu nás syrská vláda odmítla pustit ven s tvrzením, že o žádném příměří nebo zastavení palby nemají informace. Pak jim bylo řečeno, že další evakuace by mohly začít v devět ráno následujícího dne. Místo toho však přišlo těžké bombardování a příměří v Aleppu bylo porušeno. Dopadlo kolem deseti tříštivých bomb a všude kolem leželi na zemi zranění lidé. Situace je opravdu strašlivá.“

Tak zní svědectví doktora Abdelsalama, který pracuje v turecké pobočce organizace Syria Relief and Development, což je jeden z našich syrských partnerů.

 

„Prosím, zachraňte nás.“

„Prosím, zachraňte nás.“ Podobné zprávy nám poslední dny chodí od našich syrských kolegů v Aleppu. Prosí v nich celý svět, aby zastavil smrtící útoky a závažné porušování lidských práv, kterým trpí každý den. Doufáme, že tato zpráva nebude zároveň jejich poslední.

Hrůzy páchané v Aleppu jsou nepopsatelné. Pokračující útoky na civilisty je drásavé sledovat a my znovu vyzýváme všechny strany konfliktu, aby ukončily zvěrstva, která páchají na nevinných lidech.

Lidé v Aleppu potřebují v těchto zoufalých hodinách naši podporu. Musíme pro civilisty udělat vše, co je v našich silách. V nepřijatelné katastrofě jsou lapeny zraněné děti, které neznají nic jiného než válku, matky truchlící nad smrtí svých dětí a manželů i muži odpočítávající hodiny svého života před popravou. Všichni ti potřebují naši pomoc a to okamžitě.

 

CARE je na místě

CARE pomáhá syrským uprchlíkům, poskytuje jim nouzové jídlo, přikrývky a léky pro rodiny s dětmi. Během syrské krize CARE dosud pomohla 3,4 milionu lidí, a to zejména uprchlíkům v Jordánsku, Libanonu, Turecku a Egyptě. Spolu s partnerskými organizacemi CARE poskytla životně důležitou pomoc také 1,7 milionu lidí přímo v Sýrii. CARE podporuje rodiny pomocí hygienických balíků a balíků potravin obsahujících rýži, čočku, maso v konzervách a rostlinné oleje.

Na pomoc syrským uprchlíkům z Aleppa můžete přispět zde.

Jižní Súdán je pětiletá dívka

Foto: Lucy Beck/CARE

Nyahok si na útěku z domova nemohla vzít žádné hračky. Hraje si alespoň se starým železným kolem. Foto: Lucy Beck/CARE

Pětiletá holčička Nyahok Puok se narodila v zimě 2011, krátce poté, co Jižní Súdán vyhlásil nezávislost. Je stejně stará jako její vlast, a stejně jako ona toho za tak krátkou dobu hodně zažila. Už ve třech letech musela spolu s rodiči utéci před hrůzami ozbrojeného konfliktu, když se boje dostaly až k její vesnici Mankien na severu země. V provizorním domě o jedné místnosti přespává s rodiči a pěti sourozenci.

V Jižním Súdánu mohou děti od tří let chodit do školky. Nyahok v ní ale nikdy nebyla, i když po tom touží. Kvůli bojům se její rodina rok a půl ukrývala v lese. Dnes nemají peníze na uniformu ani na školní pomůcky. Na útěku přišli o vše, co by jim mohlo zajistit obživu: dobytek jim ukradli a úroda byla zničena. Místo školy tak Nyahok pomáhá s domácími pracemi, mezi které patří zajišťování vody na pití a vaření, pro niž chodí několikrát denně. Dostupnost vody ve vesnici je špatná, ve studnách není dost vody a často vyschnou úplně. Proto musejí lidé z vesnice často používat vodu z řeky nebo z mělkých studní, ve kterých je voda znečištěná. Špinavá voda a špatné hygienické podmínky jsou nejčastější příčinou nemocí. Také Nyahok byla nedávno těžce nemocná: letos na jaře onemocněla malárií a trpěla podvýživou. Vyléčila se na klinice podporované CARE díky štědrosti dárců z celého světa.

Nyahok nemá žádné hračky, protože při útěku musela všechno nechat doma. Než propukl konflikt, měla různé věci na hraní, i panenku. Ráda si hraje na vaření, skutečné jídlo je pro ni ale vzácné. Jako mnoho dalších dětí i dospělých na útěku, i ona dostává jen jedno nebo dvě jídla denně a každý den je pro ni  bojem o přežití. Dožít se pěti let znamená v Jižním Súdánu skoro zázrak. Dítě zde má totiž 27krát menší šanci, že se dožije pěti let, než dítě v České republice.

Po více nech třech letech bojů je největším problémem Jižního Súdánu nedostatek potravin. Každý třetí člověk zde trpí nedostatkem jídla. Pro Nyahok a její rodinu to znamená jídlo jen jednou nebo dvakrát denně. Před válkou měli dobytek, který jim dával mléko, a pěstovali kukuřici a další plodiny. Během útoků byla jejich zvířata zabita a úroda spálena. Bez nich jí Nyahok a její rodina jen pokrmy, kterým říkají „vodové jídlo“: zrní vařené s vodou a divokými bylinami, které najdou v okolním lese. Aby si Nyahočina matka přivydělala a zajistila dětem lepší živobytí, pracuje na trhu, nosí vodu, sbírá dřevo a prodává je ostatním rodinám. Otec se snaží znovu začít s hospodařením na poli.

Pokud chcete spolu s CARE pomoci dívkám z Jižního Súdánu, jako je Nyahok, aby měly přístup k jídlu, pitné vodě, lékařské péči a vzdělání, pošlete jim ještě dnes svůj balík pomoci. Každý dar jim pomůže zlepšit život a zvýšit soběstačnost.

Válečný konflikt v Jižním Súdánu si už vyžádal statisíce životů obyvatel. Přes 5 milionů lidí potřebuje akutně humanitární pomoc.  Lidé kvůli zničené úrodě hladoví a 900 000 dětí trpí podvýživou. Naléhavě tu chybí dostatek pitné vody, dále pak léky a lékařská pomoc. V takových podmínkách je při porodu často ohrožen život matky i dítěte.

Od začátku krize v roce 2013 pomáhá CARE uprchlíkům z Jižního Súdánu přežít v neúnosné a život ohrožující situaci. Každý dar pomůže zajistit jídlo a lékařskou péči dětem, jako je Nyahok.
Pro představu uvádíme náklady spojené se základními potřebami dětí:

  • 1 potravinový balík CARE v hodnotě 300 Kč zajistí terapeutickou vysokokalorickou výživu jednomu podvyživenému dítěti na dva týdny.
  • 1 porodní balík CARE v hodnotě 650 Kč uhradí těhotné ženě bezpečný porod ve zdravotnickém zařízení.
  • 1 zdravotní balík CARE v hodnotě 900 Kč přispěje na výjezd lékařů za pacienty do odlehlých oblastí.

Příběh z Gruzie: Žena, která se nevzdává

Leila žije v městečku Senaki v západní Gruzii se svou dcerou ve skromném dvoupokojovém bytě. Během svého života se potýkala s bolestnými problémy, ale navzdory neštěstí nikdy neztratila naději, motivaci a radost ze života. Proto je hnací silou i pro své okolí.

Leila byla šťastně vdaná a měla dvě děti: dceru a syna. Hudba byla její životní vášní, pracovala jako učitelka hudby. Pak se jí však život obrátil naruby. Na začátku devadesátých let, po rozpadu Sovětského svazu, zažila Gruzie drsné změny doprovázené občanskou válkou a chudobou. Region Samegrelo byl jeden z nejvíce postižených oblastí v rukou zločineckých gangů, které okrádaly místní obyvatele a narušovaly jejich klidné životy. Mezi bezpočtem rodin, kterým bylo ublíženo, zažila Leila největší možnou tragédii. Jednoho večera roku 1993 se vracela domu se svým dvaadvacetiletým synem. Najednou zaslechli v blízkosti výstřely, které nebyly v  Samegrelu až tak neobvyklé. Než stačili najít úkryt, byl Leilin syn zabit náhodnou kulkou. „Ztráta mého milovaného syna mi vzala část mé duše, od té doby se necítím sama sebou,“ vzpomíná Leila se zármutkem.

Foto: Tiko Bregvadze, CARE

Foto: Tiko Bregvadze, CARE

Nadále se však snažila být oporou pro ostatní členy rodiny. „Vždy je možné najít trochu naděje a žít dál i v časech plných žalu.“ Leila pracovala, starala se o manžela a dceru. Těžkým časům ještě ale nebyl konec. Leilin manžel se nevzpamatoval z tragické smrti svého syna a zemřel dva roky po něm. Navzdory jedné ráně po druhé zůstala Leila věrna svému principu nikdy se nevzdat. Přestože je silná osobnost, byla zaplavena žalem a bolestí natolik, že to mělo dopad na její zdraví. V roce 2004 utrpěla mrtvici, která jí odsoudila k životu na invalidním vozíku. Kvůli tomu musela opustit práci v hudební škole a byla odkázána na pasivní život  doma, který pro ni byl neúnosný.

V roce 2015 začala CARE na Kavkazu (s finanční podporou Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci programu zahraniční rozvojové spolupráce) s realizací projektu Zvyšování kvality a pracovních příležitostí pro ženy s postižením v Gruzii. Projekt je realizovaný ve třech gruzínských obcích, jimiž jsou Abasha, Samtredia a Senaki, a nabízí příležitost zaměstnání a příjmů pro ženy s postižením.

V rámci projektu byla vyhlášena otevřená výzva pro sociální podniky, které byly ochotny zaměstnat ženy s postižením. Jedním z vítězů v obci Senaki byla kooperativa Soplis Imedi – naděje pro vesnici, která produkuje ořechy. A protože je Leila v Senaki známá jako chytrá, čestná a motivovaná žena, vytvořili pro ni v družstvu pracovní pozici, kterou může vykonávat i při svém zdravotním stavu. „Tato příležitost přišla jako zázrak, opravdu jsem se toužila vrátit do práce i přes můj fyzický stav,“ říká Leila. „Jsem šťastná, že můžu opět pracovat. Už nejsem odříznutá od světa a nevisím na krku své dceři,“ říká Leila s nově nalezeným elánem. „Hlavní zdroj radosti z mé práce je možnost osobního rozvoje, a že můžu opět vést společenský život.“

Naše projekty na podporu ohrožených žen můžete podpořit libovolným finančním darem.

Vedoucí kooperativy každý den Leilu doveze do práce a zpět domů. Tvrdí, že je Leila vzorem síly, naděje a optimismu pro všechny zaměstnance. Leilin příběh je také příkladem toho, jak CARE podporuje lidi v nouzi a působí jako katalyzátor pozitivní změny ve společnosti.

Jak a proč pomáháme v Gruzii?

  • Ženy s hendikepem jsou v tradičně patriarchální společnosti Gruzie často odsunuty na okraj společnosti a nemají ani oporu ve zdejším sociálním systému.
  • CARE ČR pro gruzínské hendikepované ženy organizuje školení a motivuje místní kooperativy k vytváření vhodných pracovních pozic.
  • Díky projektu získalo v loňském roce 55 žen lepší pracovní příležitosti a 8 žen s hendikepem bylo zaměstnáno v zemědělských kooperativách.
  • Projekt v Gruzii byl podpořen z prostředků České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR v letech 2015-2016. Spolufinancován je z darů českých dárců CARE.

CARE GRUZIE 2015_priloha V

Pomáháme chudým ženám k soběstačnosti

„Od té doby, co se účastním programu CARE, je moje rodina zdravější,“ říká Beleta. Foto: Josh Estey/CARE

Často stačí jen malá pomoc v začátcích, aby se nejchudší ženy staly těmi nejšťastnějšími ženami na světě. Tak jako tyto tři ženy, které se díky podpoře CARE pozvedly z chudoby a teď pomáhají k lepšímu živobytí i svým sousedům.

beletaBeleta Hode, 30 let, je vdova a žije v Etiopii se svým jedenáctiletým synem. Díky podpoře CARE se účastní zemědělského podnikatelského programu, který zlepšuje příjem 50 000 etiopským domácnostem. „Od té doby, co jsem v programu CARE, je moje rodina zdravější. Jsme šťastnější a naše budoucnost je optimističtější. Nově nabyté vědomosti předávám dál svým blízkým,“ říká Beleta.

RS387_rawda+DSC_4437-lpr

Rawda, 46 let, bydlí se svou rodinou v nedokončeném bytě v Libanonu. V Sýrii vyráběla mléčné produkty. „Mé největší přání je, aby se vše vrátilo do starých kolejí a mé děti mohly jít opět do školy,“ říká Rawda. CARE jí pomáhá postarat se i v exilu o rodinu.

 

sophia


Sophia Gogia
, 34 let, je hendikepovaná žena z Gruzie, která díky pomoci CARE získala práci v továrně na zpracování lískových oříšků. Jako členka kooperativy se podílí na rozhodování o činnosti továrny. Má zajištěnou práci a obživu pro sebe i svou rodinu.

 

Pomůžeme-li jediné ženě vystoupit z chudoby, pozvedneme tím celou její rodinu i komunitu.

Ženy na celém světě musejí často samy živit své děti a blízké příbuzné – o muže přišly ve válce nebo při útěku. Z odhadované 1,3 miliardy lidí, kteří žijí v absolutní chudobě, tvoří 70 % ženy. Organizace CARE těmto ženám dává šanci zlepšit si své dovednosti v zemědělství, podnikání, ve spoření a investicích a poskytuje jim rekvalifikační školení.

Stačí málo, abychom ženám pomohli k soběstačnosti. Pošlete i vy svůj balík CARE – dar na podporu podnikání a finanční soběstačnosti žen a jejich rodin.

  • 1 zemědělský balík CARE v hodnotě 500 Kč zajistí jedné rodině odolnější osivo nebo krmivo pro zemědělská zvířata.
  • 1 balík CARE s mikrograntem pro začínající podnikatelky v hodnotě 800 Kč přispěje jedné ženě na rozjezd podnikání.
  • 1 vzdělávací balík CARE v hodnotě 1500 Kč zajistí 10 ženám školení v ekonomických dovednostech.

„CARE nám pomohla přežít poválečná léta v Československu.“

Ilustrační foto: CARE

Ilustrační foto: CARE

V souvislosti s výročím 70 let existence naší organizace jsme oslovili české pamětníky, aby s námi sdíleli své vzpomínky na potravinové balíky CARE. Toto nám napsala paní Marie Mazalová (79) z Adamova:

 

Vážení a milí, 

moje vzpomínka na první setkání s pojmem  „CARE“ sahá do prvních let po druhé světové válce. Bylo mi osm let, když jsme si šli s maminkou na poštu vyzvednout  balíček. Tehdy jsme se my děti prvně dověděly, že máme v USA tetičku. Byla to maminčina nevlastní sestra, která odešla v roce 1912 za prací do Spojených států, tam se pak vdala a založila rodinu. V průběhu války byl písemný kontakt nemožný. O to radostnější byl den, kdy přišel první dopis a po něm pak přicházely balíky se šatstvem a potravinami.

Naše tetička složila v USA částku 10 dolarů u organizace CARE a ze skladu v Praze nám byl vypraven typizovaný balík s potravinami. Pamatuji se, že tam byla rýže, konzerva s „šunkou a vejci“ , vepřové sádlo, sardinky, suchary, cukr, kakao, čokoláda (tehdy poprvé jsem poznala značku NESTLÉ), sušené ovoce…

Byly jsme 3 děti školního věku a po válce se narodil ještě jeden bratr. Potraviny, šatstvo, otop – to všechno bylo na příděl. My jsme měli to štěstí, že jsme dostávali balíky CARE. O obsahy zásilek jsme se dělili se sousedy v ulici.

Dnes si těžko může někdo představit naši dětskou radost nad tabulkou čokolády či konzervou loupaných buráků. Rodiče nám vyprávěli o humanitární pomoci z Ameriky, která nebyla válkou tolik postižena jako Evropa. Ta čtyři písmena C.A.R.E. nám dětem jaksi prozářila ta poválečná léta, protože balíčků s potravinami nám mezi lety 1946–1948 přišlo několik a jejich doručení vždycky znamenalo velkou kupu radostí pro nás i kamarády ze sousedství.

Proto, když jsem se po „sametové revoluci“ setkala opět s oněmi písmeny CARE, okamžitě mi vyskočily vděčné vzpomínky na  radostné dny v dětství. Na tetičku, kterou jsem nikdy osobně nepoznala, (zemřela v roce 1962) vzpomínám dodnes. Mé drobné příspěvky na konto dnešní CARE jsou vlastně poděkováním i jí. Ani nevíte, jak ráda bych přispívala výraznějšími částkami! Jsem důchodkyně, vdova.

Děkuji Vám za bohulibou a smysluplnou činnost ve prospěch těch, kteří pomoc nás – šťastnějších – potřebují.

 S pozdravy a díky

 Marie Mazalová

 I vy jste součástí naší dlouhé historie, přijďte si proto s námi připomenout minulé i současné příběhy pomoci. Oslava 70 let CARE: příběhy pomoci se koná 4. října v Praze s bohatým kulturním programem. Srdečně zve český tým CARE.

CARE_70let_s textem_net

Tři sta šedesát pět dní a pořád dál… Příběhy odvahy a odhodlání

Válka v Jemenu za rok připravila o domov téměř 3 miliony lidí.

Válka v Jemenu za rok připravila o domov téměř 3 miliony lidí. Foto: Holly Frew, CARE

Tři sta šedesát pět dní a pořád běží dál. Válka v Jemenu stále není u konce. Většina obyvatel státu žije na hranici chudoby a nezbývá jim než dál snášet útrapy války. Přesto nepřestávají doufat v lepší zítřky. Podobně statečná srdce najdeme i mezi zdejšími pracovníky CARE.

Tři měsíce předtím, než konflikt v Jemenu vyeskaloval, uvažovala Hana vážně o tom, že ze země odejde. Nebyla zdaleka sama. Mnozí chtěli před hořkými důsledky války z Jemenu utéct. Ale kam? Představa, že by se stali uprchlíky někde v cizině, nikoho nelákala.

„Sledovali jsme hrůzy, co se děly Syřanům – čekal by nás podobný osud, kdybychom opustili svou zem,“ říká Hana, které v jemenské CARE pracuje jako pomocná projektová manažerka.

Když válka vrcholila, Hana se zasnoubila a provdala. Byl to její způsob, jak říct: „Mám svůj život a nedovolím, aby ho ovládala válka.“ Spolu s podobně smýšlejícími mladými udělala něco neslýchaného. Skupinky mladých lidí rozběhly ve městě Saana kampaň zaměřenou na muže i ženy. Cíle měli dva: vyzrát na nedostatek paliva a dát ženám pocit nezávislosti.

Na humanitární pomoc lidem v nouzi můžete přispět zde.

Nejednoho rána přišla Lina, která se stará o chod kanceláře jemenské CARE, do práce s červenýma, opuchlýma očima a bolestí hlavy. Podobně jako ostatní v noci nezamhouřila oka. Opakované nálety a výbuchy na město ji celou noc budily. S každým výbuchem se dům otřásl v základech, dveře i okna se rozlétly dokořán. Lina se naučila předstírat, že je silná a zvládá všechen ten stres. Nad vodou ji drží rodina. „Musím být silná, už jen kvůli mé matce,“ říká Lina.

Bušra, která je vedoucí pobočky CARE na severu země, přišla při bombardování města Haradh o dva členy své rodiny. Byl to nejbolestnější okamžik jejího života. Několik měsíců měla pocit, že nemá pro co žít. Nic ji nedokázalo rozveselit. Ale záviselo na ní patnáct členů rodiny, protože v té době byla jediná, které se podařilo udržet zaměstnání. V ten okamžik si řekla: „Musíš být silná a ukázat, jakou máš odvahu.“ A coby silná a statečná žena dokázala Bušra odvádět skvělou práci a pomáhat lidem postiženým krizí. Pomoc lidem v nouzi jí pomohla překonat vlastní krizi.

Mnoho našich kolegů vnímalo, že jim sílu a odvahu pokračovat dodává rodina. Nejslabší a nejzranitelnější člen rodiny se často stane zdrojem této odvahy pro ostatní. Hanin manžel, Linina matka, Bušřin syn a tak dále – to oni ženám v CARE dodávaly kuráž a naději, když ji potřebovaly nejvíce. A ještě jednu věc mají všechny tři ženy společnou – všechny předvádějí během války vrcholné výkony a odvádějí v CARE skvělou práci. CARE má mezi svými pracovníky jedny z nejodvážnějších lidí na světě, kteří i po 365 dnech války neúnavně dál usilují o to pomoci ohroženým lidem na úkor svého vlastního pohodlí a bezpečí.

Momentka z Haniny svatby. Foto: CARE Jemen

Momentka z Haniny svatby. Foto: CARE

19. srpna si připomeneme Světový humanitární den, jenž je věnován všem humanitárním pracovníkům, kteří pomáhají v rizikových oblastech. Jen v loňském roce bylo podle údajů The Aid Worker Security database zabito, uneseno nebo zraněno 287 humanitárních pracovníků, kteří při své práci pomáhali ostatním. Více informací si přečtete zde.

Vizuál_Světový humanitární den 2016

Čistá voda pro Etiopii

RS1544__06A5089-lpr_630_380_větší text

Mladá žena Tuba Aliye žije se čtyřmi dětmi v Etiopii. Denně stráví 4 hodiny nošením vody pro svou rodinu. Je to navíc jen bahnitá voda z kaluže, ze které jsou její děti často nemocné. Jinou možnost však Tuba Aliye  nemá. Nezapršelo už po celé měsíce a v okolí není žádná studna.

Osud této etiopské maminky a její rodiny není v Africe ojedinělý. Extrémní sucho, které nyní panuje v některých částech Afriky, způsobuje nejhorší nedostatek jídla a vody za posledních 30 let.

Přes 25 milionů lidí v Africe je v akutní nouzi a hrozí, že by se tento počet mohl více než zdvojnásobit. CARE proto pomáhá zabezpečit pro rodiny v kritické situaci dostatek čisté pitné vody a hygienické potřeby, které zabrání šíření nemocí. Posíláme jim balíky pomoci CARE:

  • 1 balík vody CARE v hodnotě 300 Kč zajistí čtyřem rodinám tablety na čištění vody.
  • 1 balík hygieny CARE v hodnotě 750 Kč zajistí hygienické potřeby pro dvě dívky.
  • 1 balík CARE na výstavbu v hodnotě 1500 Kč pomůže obnovit studny a vodovody.

V postižených oblastech CARE rozdává těm nejpotřebnějším tablety na čištění vody a hygienické potřeby, přičemž tu pomáhá s obnovou studní a výstavbou vodovodního potrubí. Každá – i sebemenší pomoc – znamená obrovskou a dlouhodobou změnu k lepšímu v životech lidí postižených suchem.

Váš dar přináší čistou vodu a zdraví lidem v afrických zemích sužovaných suchem. Přispět můžete zde.

RS1548__06A5298-lpr

Fotografie: Terhas Berhe/CARE