Archiv autora: emastasova

Místo dětské práce zpátky do školy. Díky CARE!

Ghozlan (10) byla v Sýrii rok bez domova, než se její rodině v říjnu 2012 podařilo dostat do uprchlického tábora v Jordánsku. Protože několik členů rodiny onemocnělo, včetně Ghozlan, která trpěla žloutenkou, bylo jim kvůli lepší lékařské dostupnosti umožněno odejít do hlavního města Ammánu. Když se Ghozlan uzdravila, začala pracovat, aby pomohla rodině vydělat si na život v nové zemi. Trvalo rok, než se mohla znovu vrátit do školních lavic. V roce 2014 ji totiž CARE zařadila do programu na podporu vzdělávání dětí a omezování dětské práce.

Ghozlan právě dokončila pátou třídu.

„Rok jsem pracovala v kadeřnictví od jedné odpoledne do sedmi večer, šest dní v týdnu a vydělala jsem si asi 1500 korun za měsíc,“ říká Ghozlan. V době, kdy se děti vracely ze školy, jsem stávala ve dveřích kadeřnictví a pozorovala dívky ve školních uniformách, s aktovkami, jak jdou ve skupinkách domů. Vždycky mi z toho bylo smutno. Měla jsem hroznou radost, když jsem se mohla vrátit do školy. Můj oblíbený předmět je matematika a literatura, ale nejlepší známky mám z přírodovědy.“

detpra2

Ghozlan pomáhá mamince s péči o své tři sourozence, včetně nejmladšího Mousy.

Ghozlanina rodina má osm členů a všichni spolu žijí v malém bytě na okraji Ammánu. Ghozlan pomáhá matce s péčí o tři mladší sourozence: Khaleda (8), Jihan (7) a Mousu (4). Otec trpí obrnou, proto rodinu, do které patří ještě starší babička a teta s Downovým syndromem, živí matka.

detpra3

Khaled a Jihan půjdou po prázdninách do třetí třídy.

Khaled a Jihan zrovna dokončili druhou třídu. Oba chodí do školy moc rádi, nejraději mají kreslení a malování. „Ghozlan propásla ve škole dva roky a taky Khaled o jeden přišel,“ vypráví Ghozlanina matka Samar. „Ale díky příspěvku od CARE, který teď měsíčně dostáváme, můžou oba dva zase chodit na vyučování. Příspěvek měl pomoct hlavně Ghozlan, ale měl pozitivní dopad na celou naši rodinu.“

detpra4

Ghozlan jde ve škole přírodověda, ale také krásně kreslí.

V září to bude už třetí školní rok, kterého se Ghozlan díky CARE účastní. „Ghozlan právě dokončila pátou třídu. Látku, kterou zameškala, dohnala a mohla rovnou nastoupit do čtvrté třídy,“ chválí dceru matka Samar. „V některých předmětech měla velké mezery, ale díky doučování od partnerské organizace CARE všechno dohnala a teď už nezaostává za ostatními.“

Mnoho dětí syrských uprchlíků nemá jinou možnost než opustit školu a pracovat, aby pomohli své rodině přežít. V práci často čelí vykořisťování a nevhodným podmínkám. V Jordánsku takto pracuje kolem 90 tisíc syrských dětí, tedy třetina dětských uprchlíků v zemi. Vice než třetina z nich přitom vykonává nebezpečné práce v montovnách a autodílnách. CARE těmto dětem od roku 2014 pomáhá měsíčními dávkami. Rodina ohrožená chudobou tak vlastně dostává příspěvek na dítě, které díky finanční podpoře může místo do práce znovu posílat do školy. CARE následně monitoruje, jak dítě ve škole prospívá a případně mu zajišťuje doučování, aby dohnalo zameškanou látku. V současné době je do projektu zapojeno 500 dětí a rozhodně nejde o konečné číslo.

Na pomoc ohroženým dětem můžete přispět zde. I malý dar pomáhá.

Foto: Mahmoud Shabeeb, CARE

 

 

Balkánská trasa: Děti na nebezpečné cestě do Evropy

Na nebezpečnou cestu do Evropy se vydává velké množství rodin s dětmi. Foto Johannna Mitscherlich, CARE

Na nebezpečnou cestu do Evropy se vydává velké množství rodin s dětmi. Foto: Johannna Mitscherlich, CARE

CARE se dlouhodobě věnuje uprchlíkům v Sýrii a okolních zemích, jako je Jordánsko, Libanon, Turecko či Egypt, a poskytuje jim podporu v uprchlických táborech. Od loňského roku působíme také na Balkáně a v Řecku. Jen Srbskem prošlo v roce 2015 na 580 tisíc uprchlíků. 93 % z nich pocházelo ze Sýrie, Iráku a Afghánistánu, tedy zemí, které ohrožuje ozbrojený konflikt v Sýrii.

Tři otázky pro…

Tessu Goughovou, specialistku CARE pro přístup k vodě a hygieně v nouzových situacích, která se zabývá řešením uprchlické krize v Evropě.

Jaká je nyní situace na Balkáně?

Na jaře začaly země uzavírat hranice. Původně jsme plánovali poskytovat vodu a sanitaci lidem v Srbsku, kteří se tam měli zdržet jen několik hodin. Když došlo k uzavření hranic, stoupl počet lidí, kterým jsme poskytovali pomoc, z jednoho tisíce denně na dva a půl tisíce lidí, kteří zůstali uvězněni v zemi. Šokovalo mě množství dětí, které jsem v táborech viděla. Netušila jsem, že se na cestu vydalo tolik rodin.

Čím je tato situace odlišná od jiných humanitárních krizí?

Museli jsme rychle zapomenout na naše původní představy. Tahle krize rozhodně není statická, takže je těžké něco plánovat dopředu. Poptávka je hlavně po základních věcech, jako je balená voda nebo vlhčené ubrousky.

Jak krize zapadá do širšího kontextu?

Obecně mám za to, že lidem dochází trpělivost i naděje. Když si například vezmete syrské uprchlíky v Jordánsku, tak tam byla pomoc loni neustále omezována. Syřané zde nesmějí pracovat a po pěti letech konfliktu už vyčerpali veškeré své úspory. A co se dá v takové situaci dělat? Cesta do Evropy je strašně nebezpečná, ale když víte, že v Jordánsku máte nulovou budoucnost, chápu, proč takto riskují. Pokud máte pocit, že jste zahnáni do kouta, musíte něco udělat. Nepodporuji to, ale rozumím tomu.

Tessa Goughová

Tessa Goughová se specializuje na řešení humanitárních krizí. Foto: CARE

Balkánská trasa v číslech

  • V roce 2015 prošlo Srbskem téměř 580 tisíc uprchlíků a migrantů.
  • 52 % z nich byli Syřané, 28 % Iráčané, 13 % Afghánci.
  • Po uzavření balkánské trasy na základě dohody EU s Tureckem počet uprchlíků klesá.
  • Do Řecka od začátku roku 2016 přišlo 155 tisíc lidí, z toho 38 % dětí.

 Jak pomáhá CARE v Řecku

  • Poskytuje příchozím lidem potravinové balíky a hygienické potřeby.
  • Zaměřuje se na nejzranitelnější osoby – ženy a děti, hendikepované lidi.
  • Organizuje pomoc dobrovolníků a venkovní program pro děti.
  • Doposud na tzv. balkánské trase pomohla téměř 100 000 lidí.

Na pomoc uprchlíkům můžete přispět zde. Děkujeme, že pomáháte s námi!

Posilme ženy v nouzi a ony posílí nás

Devítiměsíční Rašmí dostala po zemětřesení v Nepálu zápal plic. CARE zajistila léčbu.

Devítiměsíční Rašmí dostala po zemětřesení v Nepálu zápal plic. CARE zajistila léčbu.

Ženy tvoří polovinu světového obyvatelstva, vykonávají dvě třetiny všech pracovních hodin na světě, ale vydělávají jen třetinu celosvětového příjmu  a vlastní méně než dvě procenta země. Jsou nadprůměrně postiženy chudobou, diskriminací, sociálním vyloučením a přírodními katastrofami.  Přitom když pomůžeme jedné ženě nebo dívce z chudoby, má z toho prospěch celá komunita.

  • Když mají ženy vlastní příjem, investují většinu z toho do své rodiny.
  • Za jeden rok, ve kterém dívka navštěvuje školu, může potom zvýšit rodinný příjem až o dvacet procent.
  • Když dívky v rozvojových zemích získají vzdělání, vdají se o čtyři roky později a mají méně dětí.

Právě proto věnujeme v CARE obzvláštní pozornost ženám a dívkám, klademe důraz na posilování jejich role, práv a bezpečí ve společnosti. Z naší nové studie vyplynulo, že ženy zažívají během přírodních či válečných katastrof celou řadu vážných problémů: smrt jim hrozí až čtrnáctkrát častěji, a přežijí-li, hrozí jim v nastalé nepřehledné situaci znásilnění a jiné formy násilí.

Ženy se přitom dokáží postarat samy o sebe i o své blízké. Je-li jim umožněn přístup k potřebným znalostem, jsou schopné ochránit své děti i celé komunity před neštěstím, ať už jde o přírodní katastrofu či potravinovou krizi. Zkušenosti CARE ukazují, že v komunitách, kde dostanou ženy šanci na zemědělské mikropodnikání, zcela mizí podvýživa. Také proto cílí CARE šedesát procent svých projektů a pomoci na posilování žen a dívek a do roku 2020 bychom chtěli ztrojnásobit finanční prostředky, které vydáváme na podporu žen.

Více se o naší podpoře žen v nouzi dočtete v této studii.

Projekty CARE, jejichž cílem je podpora žen v nouzi, můžete podpořit zde.

V obrazech: Život v Nepálu jde dál

IMG_5876 (2)

V dubnu 2015 zasáhlo střed Nepálu silné zemětřesení o 7,8 stupně Richterovy škály. V květnu se zemětřesení opakovalo a dosáhlo síly 7,3 stupně. CARE i rok po katastrofě působí ve čtyřech nejhůře postižených krajích Nepálu a pomáhá nejohroženějším lidem. Patří k nim i rodina Sunity z vesnice Barpak v kraji Gorka.

Sunita žila před zemětřesením v malebné vesničce Dandagaon obklopené břidlicovým kamením. Krásu vesničky jezdily každoročně obdivovat houfy turistů. Po zemětřesení však musel být kopec, kde se Dandagaon nacházel, vyklizen. Svažitý terén je stále příliš nebezpečný, než aby se na něm stavělo. Z obyvatel Barpaku se tak stali bezzemci. Nedaleko pro ně vznikl provizorní tábor, kde působí i CARE.

Zemětřesení se na vesničce krutě podepsalo.

Zemětřesení se na vesničce krutě podepsalo.

Obzvlášť těžká byla pro Sunitinu rodinu zima. Lidé z vesnice totiž nepřišli jen o střechu nad hlavou, ale také o oblečení. CARE proto rodině poskytla přikrývky a teplé šatstvo. „Dcera Amritaa měla nohy i ruce z chladu celé napuchlé. Když jsme jí dali přikrývku, zlepšilo se to,“ říká Sunita.

IMG_5973asmall

Sunita každé ráno v pět vstane a nachystá rodině, manželovi a dvěma dětem, snídani. V zemi je po zemětřesení stále nedostatek paliva a lidem schází i plyn na vaření. CARE Sunitě a dalším lidem dodala přenosné pece na dříví a také nádobí, aby si měli kde a jak vařit.

Naše projekty na podporu ohrožených žen můžete podpořit libovolným finančním darem.

IMG_5854small

Velký problém je také s vodou. Rozvody jsou po zemětřesení poničené a některé prameny vysychají. Ženy v táboře si každé ráno chodí naplnit kanystry a vědra, aby měly z čeho vařit a co pít, do cisterny od CARE.

„Každé ráno si čistím zuby, abych je měla zdravé a silné,“ říká malá Amrita. Kartáček našla v hygienickém balíku od CARE spolu s dalšími potřebami, pastou a mýdlem. „Chci po dětech, aby si před každým jídlem myly ruce,“ dodává Sunita. Dodržovat hygienu v provizorních podmínkách tábora není vždy jednoduché. CARE proto obyvatele školí o tom, jak hygienu v táboře udržovat.

IMG_5793

CARE také založila skleník a políčko, na kterém si Sunitina rodina a její sousedé mohou pěstovat zeleninu. CARE je naučila základy drobného zemědělství na nepříliš úrodné půdě. Když Sunita vypraví děti do školy, vydává se pracovat právě na toto pole.

IMG_6027small

CARE podporuje Sunitu a další ženy v Nepálu i díky příspěvkům od českých dárců. Zajišťuje vodu, hygienu, teplé oblečení, vybavení na vaření a zemědělskou podporu.

Foto: Grishma Raj Aryak, CARE

Pomoc uprchlíkům mě vymanila z chudoby

Balíky trávy Juliet v Ugandě přinesly štěstí. Foto:

Balíky trávy přinesly Juliet štěstí. Foto: CARE

V ugandském táboře Rhino momentálně žije téměř 25 tisíc jihosúdánských uprchlíků. Jihosúdánci prchají před boji, které mezi vládou prezidenta Salva Kiira a rebely propukly v prosinci 2013. Válka připravila o domov tisíce lidí, kteří nyní žijí v táborech přímo v Jižním Súdánu nebo i za jeho hranicemi. Uganda přijala na 100 tisíc jihosúdánských uprchlíků a ubytovala je v táborech, které se nacházejí v několika oblastech země. CARE působí právě v táboře Rhino v západonilském okrese Arua, který se nachází asi 70 kilometrů od hranice s Jižním Súdánem. Projekty zde běží od ledna 2014, a to díky finanční podpoře z České republiky a od Populačního fondu OSN.

K místním obyvatelům, kteří se zapojili do pomoci uprchlíkům, patří také Juliet (28), matka čtyř děti ve věku od devíti do jednoho a půl let. Takto vypráví svůj příběh s dobrým koncem:

„Žiju v oblasti poblíž uprchlického tábora Rhino od dětství. Je to chudý a odlehlý kraj. Prarodiče nám vyprávěli, že tady dřív žili bílí nosorožci a jiná divoká zvířata. Většina zvěře však vyhynula v sedmdesátých letech kvůli válce a jiným příčinám. Dřív tu rostl sezam a bavlna, které lidem poskytovaly obživu a byly zdrojem příjmů. Obchod s bavlnou se však zhroutil. Situaci ještě zhoršovaly epidemie nemocí a stále nevyzpytatelnější srážky. V Nilu také ubylo ryb. Proto je pro nás stále těžší si zajistit živobytí. Jsme uzavřená komunita, žijeme v divočině. Byly doby, kdy jsem si musela vystačit s necelými deseti korunami denně.

Když jsme se dozvěděla, že nedaleko od naší vesnice vznikl tábor Rhino pro jihosúdánské uprchlíky, chtěla jsem jim pomoci, protože v jejich zemi je válka. Také naši představitelé nás vyzývali, abychom se pokusili společně žít v harmonii, protože v sedmdesátých letech jsme to byli my, kdo pro změnu utíkali před válkou do Súdánu. Měli jsme obavy, jak si uprchlíci poradí ve zdejších nehostinných podmínkách, jak zvládneme jazykovou bariéru, ale na pomoc nám přišly humanitární organizace. A tehdy jsem začala přemýšlet, jak bych se mohla zapojit i já.

Brzy jsem se dozvěděla, že CARE hledá dodavatele trávy na stavbu chatek a latrín pro nejzranitelnější uprchlíky – staré lidi, těhotné ženy a svobodné matky, sirotky – a že na tuto práci přednostně přijímají ženy. A tak jsem začala dodávat materiál na stavbu chatek . Celkem jsme jich postavili osmdesát a k tomu jsme zbudovali 16 latrín. Ohrožení lidé se mohli v chatkách skrýt před nepřízní počasí, latríny zlepšovaly hygienu v táboře a já díky práci zlepšila příjem své rodiny. Z denního desetikorunového příjmu jsem během pěti měsíců měla osmdesát korun. Díky tomu se celá má rodina pozvedla z chudoby. Z vydělaných peněz jsem zaplatila školné svým dětem a sourozencům a zajistila léčbu bratrovi, který onemocněl žloutenkou. Také jsme si koupila krávu a kozu. Koza je teď březí. Vypadá to, že budeme brzy mít malé stádečko. Také jsem koupila sazenice manioku, který mi doporučila CARE, protože je odolnější vůči suchům. Část úrody si nechám pro vlastní potřebu a zbytek chci prodat. Měla jsem velké štěstí, že jsem mohla pomoci celé své rodině. Zaměstnávám nyní dvacet dalších žen z vesnice, které kosí trávu na stavbu chatek.

Naše projekty, které dávají šanci ohroženým ženám, můžete podpořit libovolným finančním darem.

Příchod uprchlíků mně i mnohým dalším lidem z naší komunity otevřel oči. Od pracovníků z humanitárních organizací jsem se naučila, jak využít skryté příležitosti. My místní se nyní s uprchlíky scházíme na pravidelných poradách, kde se společně snažíme řešit problémy, sdílet nápady a pomáhat si. Jako hostitelská země nyní půjčujeme uprchlíkům půdu, aby se o ni starali. Od té doby, co jsou tady, se cítíme lépe, protože je nás víc a díky vládě a humanitárním organizacím se náš kraj rozvíjí.

Děkuji CARE za všechnu podporu, za to, že vede komunity k vlastní samosprávě a bere je jako partnery. Za to, že dává příležitost jak uprchlíkům, tak místním. Nikdy nezapomenu, jak mi CARE pomohla a posílila naše harmonické soužití.“

Juliet s dětmi přebírají rýži. „Teď už si můžeme dovolit vybrané jídlo jako je rýže, na které jsme dříve neměli peníze.“ Foto: CARE

Juliet s dětmi přebírají rýži. „Teď už si můžeme dovolit vybrané jídlo jako je rýže, na které jsme dříve neměli peníze.“ Foto: CARE

Reportáž z ugandského tábora Rhino a činnosti české CARE si můžete přečíst na portálu Hedvábná stezka.

Tento projekt byl podpořen z prostředků Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci humanitární pomoci poskytované do zahraničí.

Záchrana naděje, nejen života

Foto: Thana Faroq, CARE

Shymaa vyrábí parfém. Foto: Thana Faroq, CARE

Udržet si sebevědomí, a v případě žen neztratit svou ženskost, může být těžké, zvlášť když všude kolem padají bomby a vám dochází jídlo i voda. Je však nesmírně důležité udržovat si naději a nevzdat se věcí, které z nás dělají to, kým jsme, i když se všechno kolem hroutí.

Devatenáctiletá Shymaa, podobně jako většina jemenských žen a dívek, miluje tadiční parfém Bakhoor. Suroviny potřebné k jeho výrobě jsou ovšem drahé. Shymaa proto začala vyrábět parfém podomácku, a ačkoli byli její přátelé a rodina z výsledků nadšení, dívku by ani ve snu nenapadlo, že by se výrobě parfému mohla věnovat i jinak než jen jako příležitostnému koníčku. Dokud ji tedy CARE nevybrala jako vhodnou kandidátku k udělení podnikatelského úvěru.

Díky Vaší podpoře měníme životy ohrožených dívek k lepšímu. Podpořte prosím finančním darem náš projekt.

Shymaa začala parfémy prodávat a přispívá tak do napjatého rodinného rozpočtu. To její rodině velmi pomáhá. Vždyť od propuknutí konfliktu v Jemenu v roce 2015 má více než 50 % zdejší populace problém sehnat jídlo na den a každému osmému dítěti hrozí podvýživa. „Peníze od CARE mi změnily život, učinily mě silnou, takže teď můžu podporovat svou rodinu,“ říká Shymaa. Kromě toho, že má dívka nyní zajištěný nezbytný příjem pro sebe i svou rodinu, mohou se také ženy, kterým parfém prodává, těšit z pocitu, že dál vedou normální život.

Jak říká Shymaanina matka: „Jsem na dceru pyšná, že nám doma tak pomáhá… Jsme velká rodina a život máme poslední dobou těžký, někdy stěží zvládáme nakoupit dost potravin, abychom si uvařili.“ Toto nové podnikání s parfémem pro rodinu znamená záchranné lano. Čím déle konflikt pokračuje, tím těžší se každodenní život stává nejen pro Shymau, ale i pro miliony jejích spoluobčanů.

Shymaa je jednou z 35 mladých lidí v severovýchodní oblasti Hajjah, kteří podobný podnikatelský úvěr od CARE získali. Účastníky vybíráme na základě obchodních plánů, podporujeme je při rozjíždění podnikání a poskytuje jim základní školení. Přes padesát procent vítězných podnikatelů tvoří ženy.

Jak říká Edrees Al-Qadasi, který vede jemenský projekt CARE zaměřený na mladé lidi: „Mladí si potřebují uchovat naději, ta je stejně důležitá jako první pomoc nebo záchrana života. Potřebujeme si udržovat naději a na to je klasická humanitární pomoc krátká. Obyvatelé Jemenu potřebují naši podporu v soběstačném ekonomickém zajištění rodiny. Našim cílem je, aby lidé mohli žít normálně, nikoli ze dne na den a záviset přitom na pomoci zvenčí.

V Jemenu je 70 procent obyvatel mladších 21 let. Nezaměstnanost zde byla vysoká už v minulosti, ale loni po vyhrocení konfliktu v zemi toto číslo vystoupalo ještě výš. Bez pracovních příležitostí jsou mladí lidé vystaveni obrovskému nebezpečí.

Od března 2015, kdy konflikt v zemi vypukl, je situace jemenských podnikatelů a podnikatelek stále komplikovanější. Ceny, za které mohou prodávat své zboží, klesají. Je také čím dál těžší najít zákazníky, vzhledem k tomu, že hrozba nepřetržitých náletů nutí ženy nevycházet celý den z domu. Shymaa musela být vynalézavá, aby svůj produkt dostala ven, mezi lidi. V podnikání jí pomohla také síť kontaktů, kterou si vytvořila na univerzitě, kde studuje.

Výzvami a překážkami se Shymaa nenechala zastrašit, stále si uchovává velké sny: „Za pět let ze mě bude nejlepší výrobce Bakhooru a budu ho prodávat všem ženám ve městě, které o sebe rády pečují,“ říká odhodlaně mladá podnikatelka.

Dojemný dopis válečné pamětnice: Vím, jaké to je ztratit domov

Sajeda si strašně přála zůstat v Sýrii. Ale útoky barelovými bombami přibývaly a počet obětí stoupal. Jednoho dne už zkrátka nebylo zbytí. Sajedini rodiče usoudili, že nemají jinou možnost než odejít. Sajeda se skryla v podkroví v zoufalé snaze neopustit svůj jediný domov. Jakmile ji rodiče našli, odešli ve spěchu jen s oblečením, které se vešlo do několika tašek.

„Když se mě někdo zeptá, jakou důležitou věc jsem v Sýrii nechala, odpovídám, že jsem tam zanechala sebe,“ říká Sajeda.

Teď je jí 16 let a žije s matkou a sourozenci na periferii jordánského města Zarká v blízkosti syrských hranic. Mezi nově příchozími a dlouholetými obyvateli panuje napětí, protože starousedlíkům vadí zesílený nápor na veřejné služby, jako jsou například školy. Sajeda a sourozenci se bojí vycházet, aby jim někdo nevyhrožoval. Raději si hrají doma.

Sajeda (16) a její třináctiletá sestra žijí v jordánské Zarká od února 2016. Foto: Carey Wagner, CARE

Sajeda (16) a její třináctiletá sestra (vlevo) žijí v jordánské Zarká od února 2016. Foto: Carey Wagner, CARE

Dnes se však všichni choulí kolem topení a popíjejí čaj, zatímco Sajeda si prohlíží ručně psaný dopis, který jí dorazil z místa, o němž nikdy neslyšela: z Colorado Springs. Napsala ho 87letá Helga Kissellová.

„Milá Sajedo! Zdravím tě z coloradských hor,“ zní první věta dopisu. „Máme tu zimu a sníh vypadá na pozadí modré oblohy moc pěkně!“

Sajeda, která zbožňuje arabský rap a ráda by se stala novinářkou, se dočítá, že Helga sdílí její nadšení pro hudbu a psaní. Dívka ani nedutá a noří se stále hlouběji do Helžina životního příběhu.

„Vždycky vzpomínej na to hezké, dívej se dopředu a mysli na to, co přinese budoucnost.“

„Vím z první ruky, jaké to je ztratit domov a stát se uprchlíkem,“ stojí dále v dopise, v němž Helga líčí své mládí v Berlíně a Německo za druhé světové války. „V únoru 1945 zasáhly naše město strašlivé nálety. Během jednoho bombardování přišel o život můj otec. Náš dům byl také zasažen bombou a my přišli o všechno. S matkou jsme měly štěstí, že jsme se dostaly do jednoho z posledních vlaků! Celý náš majetek se vešel do jednoho kufru.“

Sajedě během čtení vyhrknou slzy. „Vždycky vzpomínej na to hezké, dívej se dopředu a mysli na to, co přinese budoucnost. Přizpůsobit se životu v nové zemi není jednoduché. Já to dobře vím!“ Celý příspěvek

Ovečka pro Razaiyu

CARE_NL_630x380_7-3-2016 Razaiya (35) žije ve východní Etiopii. Díky úrodě z malého políčka dokázala svým dětem doposud zajistit slušné živobytí. V tuto chvíli však na poli není nic než vyprahlá půda, protože už celé měsíce nezapršelo. „Nezbývá nám než si na sucho zvyknout a doufat, že se nad námi Bůh slituje,” říká Razaiya, která nyní musí každý den absolvovat několikahodinovou túru pro vodu. „Moc bych si přála mít pro své děti zeleninu a mléko. Loňská úroda byla horší než kdy dřív. Už nemáme skoro nic k jídlu ani na prodej. Prodali jsme dokonce i naši krávu, ale byla tak zubožená, že jsme za ni skoro nic nedostali,” dodává mladá žena. CARE již Razaiye poskytla potraviny pro její podvyživené děti. Rádi bychom jí pořídili také ovci a slepice, aby měla pro své ratolesti mléko a vejce, ale zatím nám scházejí finanční zdroje.

Pošlete nejchudším a nejohroženějším ženám dar a přispějte na jejich soběstačnost. Díky Vaší pomoci nebudou muset ženy jako Razaiya a jejich rodiny strádat!

V Etiopii, kde odhadem až polovina populace trpí podvýživou, zavládlo nejhorší sucho za posledních 30 let. Situaci s nepředvídatelným a často ničivým počasím v poslední době zhoršuje vliv klimatického jevu El Niňo. Ten je také příčinou sucha u nás v České republice, ale v zemích afrického Sahelu působí mnohem silněji. Přes 10,2 milionu lidí zde trpí nedostatkem jídla a jsou závislí na humanitární pomoci.

Úrodu čiroku ve východní Etiopii spálilo sucho. Foto: CARE

Úrodu čiroku ve východní Etiopii spálilo sucho. Foto: CARE

CARE na místě zajišťuje potraviny pro podvyživené děti. Nejohroženějším ženám dodáváme ovce, kozy a slepice. Ale nedostatek jídla je v oblasti i nadále obrovský. Proto shromažďujeme finanční prostředky, aby lidé jako Razaiya a její děti nemuseli hladovět.

Žena v akci: Posilování odolnosti vůči přírodním katastrofám

Toho slunného rána se do kapličky v zapadlé vesnici na ostrově Leyte na Filipínách začali scházet místní lidé. Přišli, aby se zúčastnili kurzu CARE o tom, jak se připravit na přírodní katastrofy. Setkání znělým hlasem zahájila Rizalyn Biongová (28). Stejně jako její sousedé, i ona přišla před dvěma lety o vše. Tajfun Hayian tenkrát tvrdě zasáhl vesnici, kde bydlela, a sebral její pětičlenné rodině vše, co do té doby budovali.

„Bylo to opravdu příšerné. Stalo se to krátce poté, co se nám narodil nejmladší syn. Nečekali jsme, že bude tajfun tak strašně silný. Neměli jsme pak co jíst a já nemohla ani kojit, protože jsem neměla dost mléka,“ vzpomíná Rizalyn.

Pomáhejte s námi ženám v nouzi.

Rizalyn od nás krátce nato obdržela nouzový potravinový balík a přístřešek: „Jídlo nám velmi pomohlo. Do té doby jsme trpěli hlady, protože tajfun zničil naše kokosové palmy i úrodu kořenové zeleniny. Lidé z CARE nám pomáhali, dokud jsme se nepostavili zpět na vlastní nohy.“


Z plaché ženy sebevědomou školitelkou

Krátce nato jsme Rizalyn oslovili, zda by se nechtěla stát koordinátorkou kurzů, v nichž by obyvatelstvo školila, jak co nejlépe odolat přírodním katastrofám. Filipínské ostrovy každoročně zasáhne kolem dvaceti tajfunů a osvěta je proto velmi důležitá. Obzvlášť v zastrčených vesničkách jako ta, kde bydlí Rizalyn.

Rizalyn pochybovala o svých schopnostech, ale na radu manžela se rozhodla práci vzít. Dostala na starost 25 vesnic a poprvé se vydala za humna své rodné vsi. „Učila jsem se po nocích a pak trénovala před zrcadlem,“ vzpomíná na své začátky. Počáteční plachost rychle překonala a dnes už přednáší bez trémy. Během řeči ráda vtipkuje a dokáže oslovit různé typy posluchačů. Kromě toho zjednodušila odbornou terminologii, aby jí všichni snadno porozuměli, a používá ilustrativní příklady z praxe.

Rizalyn je skvělá školitelka

Z Rizalyn je skvělá školitelka

Dlouhodobá pomoc

Lidé z vesnic jsou dle Rizalyn vděční, že se mohou kurzů odolnosti vůči přírodním katastrofám účastnit. Podobné osvěty se jim často dostává vůbec poprvé. „Na kurzu se dozvědí, jak se na tajfun připravit. Že je potřeba mít nachystané nouzové zavadlo a neotálet s evakuací. Také lidem vysvětlujeme, že je důležité sázet nové stromy. Hodně jich poničil tajfun, ale výjimkou není ani bezohledné kácení. Měli bychom do přírody vracet to, co si od ní vezmeme,“ říká Rizalyn a dodává: „Jsem ráda, že mi CARE dala šanci, a já teď můžu smysluplně a dlouhodobě pomáhat.“

Když udeří přírodní katastrofa, hraje se o čas. CARE dokáže být díky mezinárodní síti poboček vždy rychle na místě. V oblastech postižených katastrofou poté zůstává několik let a pomáhá při obnově infrastruktury. Do oblasti po katastrofě tedy přicházíme jako první a odcházíme jako poslední. Nyní CARE působí také na Fidži po ničivé tropické bouři Winston.

 

Nepál: Vynucená školní přestávka končí

Dívkám ve vesnici Mulpani v nepálském regionu Dhading zrovna zazvonila velká přestávka, a tak svačí, švitoří v hloučcích a odpočívají před další hodinou. Jejich škola si loni prošla dramatickými událostmi. Během ničivého zemětřesení v dubnu 2015 se zhroutila jako mnoho jiných budov v regionu. Díky CARE byla výuka znovu umožněna, a ačkoli se zatím vyučuje v provizorním přístřešku z vlnitého plechu, dívky jsou šťastné, že mohou dohnat látku zameškanou během vynucené několikaměsíční přestávky.

Děvčata odpočívají o velké přestávce. Jsou rády, že ta nucená přestávka ve vzdělávání už je za nimi. Foto: CARE

Děvčata odpočívají o velké přestávce. Jsou rády, že ta nucená přestávka ve vzdělávání už je za nimi. Foto: CARE

Na obnovu zničeného Nepálu a vzdělávání dětí můžete přispět zde.

Také školu ve vesnici Banskharka v kraji Sindhupalchowk zničilo loňské zemětřesení. CARE dětem poskytla velký stan, aby mohla výuka dále probíhat. Nyní se v něm každodenně učí 20 dětí ve věku mezi 4 až 9 lety. Jedna sedmiletá žákyně však mezi dětmi chybí. Zahynula během katastrofy, a do školy už se nikdy nevrátí. Ředitel je také pryč. Více než půl roku leží v nemocnici, protože jej těžce zranily padající kameny. Vesničané by rádi budovu školy co nejdříve znovu postavili, zatím jim však scházejí peníze.

Děti ve vesnici se po zemětřesení učí ve stanu. Foto: Lucy Beck, CARE

Děti ve vesnici se po zemětřesení učí ve stanu. Foto: Lucy Beck, CARE

Nepál zasáhlo 25. dubna a 12. května 2015 silné zemětřesení o síle 7,8 a 7,3 stupně. CARE začala hned v prvních dnech po katastrofě poskytovat humanitární pomoc ve čtyřech z nejhůře postižených oblastí Nepálu, k nimž patří Gorkha (55 370 obyvatel), Sindhupalchowk (22 543 obyvatel), Dhading (35 553 obyvatel) a Lamjung (12 689 obyvatel). Organizace zatím pomohla více než 130 000 lidí a v nadcházejících měsících bude v Nepálu i nadále pomáhat, s cílem zlepšit životy dalšímu 100 000 lidí.

Naše humanitární pomoc se bezprostředně po katastrofě zaměřila na poskytování přístřeší, jídla, vody a stavbu či obnovu kanalizace a hygienických zařízení. CARE však na místě pracuje i v dlouhodobém horizontu, a to v oblastech reprodukčního zdraví, vzdělávání či pomoci v obnově obživy místních obyvatel.

V dobách krize po přírodních katastrofách se vždy zvyšuje počet případů genderově podmíněného násilí. CARE proto v Nepálu také vytváří prostory pro ženy a dívky, kde se mohou cítit v bezpečí a mají přístup k informacím a vzdělání.

Projekt CARE věnovaný vzdělávání v Nepálu a obnově škol se nedávno rozhodla podpořit také Florbalová škola Bohemians. Sport a vzdělávání by totiž vždy měly jít ruku v ruce. Více si o naší spolupráci přečtete zde.