Archiv autora: admin

Co znamená potravinová bezpečnost?

Nana z regionu Garin Mahaman v Nigeru

„Jmenuji se Nana Moumouni. Žiju v regionu Garin Mahaman v Nigeru. Je mi 28 let. Jsem vdaná a mám pět dětí. Zemědělství je naší hlavní činností a zdrojem příjmů. Před deseti lety jsme ještě mívali dobrou úrodu. Ale za posledních pět let nás sužuje nedostatek deště, kvůli kterému přestává naše půda rodit tak dobře jako dřív. Pěstovávali jsme rozmanité plodiny a chovali zvířata. Teď je dešťů pomálu a hrozně se oteplilo. Vegetace ubývá.

nl_50_2_head_foto

Muži odešli. Místo nich se hlavou rodiny staly ženy. O potřeby našich dětí se musíme postarat samy. Když nebylo co jíst, jedli jsme aspoň listí.

Pak jsme se ale rozhodly s klimatickými změnami bojovat. Nejdříve jsme potřebovaly pochopit, co se vlastně změnilo. CARE pomáhá skupinám farmářek, aby se scházely a společně se dozvěděly o dopadu klimatických změn na ženy, děti i muže, a také aby zjistily, co se s tím dá dělat.

Pořídily jsme si měřidla, díky nimž nyní dokážeme sledovat úhrn deště. To nám pomáhá odhadnout, kdy je nejlepší doba na sázení. Když totiž nespadne dostatek srážek, hrozí, že o semínka přijdeme.

Také jsme začaly používat nový typ semen, která rostou rychleji a plodí více fazolí. Vypěstuji z nich okolo 300 kg fazolí, takže mohu část úrody prodat. Za utržené peníze jsem koupila kozu a kuchyňské potřeby. Z příští úrody bych ráda zaplatila dvoukolák, protože by mi usnadnil práci na poli.“

K hlavním cílům CARE patří zajištění udržitelného zásobování potravinami a vodou. Proto zajišťujeme mnoho projektů v oblasti zemědělství podobným tomu, který pomohl Naně v Nigeru. Cílem vzdělávání zemědělců je zvýšit výnos sklizně, udržovat úrodnost půdy v souladu s místními podmínkami a podporovat samostatnost místních drobných rolníků. Kromě toho CARE podporuje sociálně a ekonomicky znevýhodněné v jejich přístupu ke vzdělání, příjmům a ke zdravotní péči a také v tom, aby získali možnost politického spolurozhodování. Během své činnosti v 90 zemích světa se CARE obzvlášť soustředí na práci s chudými dívkami a ženami.

Pošlete i Vy balík CARE ohroženým dětem v Sýrii!

Přispějte prosím ještě dnes a vrátíte naději dětem, které se snaží přežít válku v Sýrii.

Nejohroženějšími skupinami obyvatel ve válce bývají zpravidla ženy, senioři a děti. Děti jsou ještě příliš malé na to, aby pochopily, proč se u nich válčí, mají velký strach a trpí. Jejich rodiny byly vyhnány ze svých domovů. Mnoho dětí se také bohužel stává svědky vraždění matek, otců i sourozenců.

Právě nyní závisí na pomoci zvenčí 6 milionů dětí!

Situace je opravdu vážná. Řada syrských občanů přežívá v opuštěných ruinách bez pravidelné stravy a lékařské pomoci. Nyní s blížící se zimou přicházejí nové hrozby. Děti mají nedostatek oblečení a onemocnění by je vzhledem ke špatnému přístupu k lékařské pomoci mohly ohrozit na životě. Ty šťastnější se dostaly do uprchlických táborů, kde se o ně starají humanitární pracovníci.

Jedním z těchto dětí je i osmiletý Ibrahim. Jeho matku by nikdy nenapadlo, že se bude chlapec jednou vyrovnávat s tolika obtížnými traumaty. Po vybombardování čtvrti, kde s rodiči bydlel, a smrti otce přestal Ibrahim mluvit. „Ibrahimův hlas ukradl velký strach, který se ho během bombardování zmocnil,“ říká jeho matka. Po této události přestal chlapec chodit do školy, přišel o kamarády a je nyní pozadu s učením.

Malý Ibrahim v uprchlickém táboře. Foto CARE

 „Šlo o silný ozbrojený útok, ulici, kde jsme bydleli, vybombardovali. O život přišlo přes 60 lidí,” vzpomíná Ibrahimova matka. „Byl to děsivý zážitek i pro dospělé, natož pro děti. Ibrahim celý den usedavě plakal. Nedařilo se mi ho uklidnit a pak přestal mluvit. Dodnes mluví jen zřídka a bojí se chodit do školy.“ Syn ji třesoucím se hlasem přeruší: „Školu mám moc rád… máma mě učí písmenka… až na tom budu líp, vrátím se tam… jsem pozadu za kamarády, nic neumím.“

Tato nelehká situace donutila rodinu odejít z domova, opustit rodné město a stát se uprchlíky. Dostali se do jordánského tábora pro vysídlené obyvatele, kde jim nyní CARE poskytuje hmotnou a psychosociální pomoc.

Stejně jako mnoho jiných syrských dětí, které musely opustit své domovy, sní i Ibrahim o návratu domů, o svých hračkách a životě předtím, než oblohu zaplnila letadla a města i vesnice obsadili vojáci. Sní o tom, že se vrátí do svého dětského světa, který mu byl ukraden dřív, než stačil dospět.

Balíky CARE znamenají naději. Uprchlický tábor v Libanonu. Foto CARE/Johanna Mitscherlich

Balíky CARE znamenají naději. Uprchlický tábor v Libanonu. Foto CARE/Johanna Mitscherlich

Válka v Sýrii trvá přes čtyři roky a představuje největší humanitární katastrofu od konce druhé světové války. Více než polovina populace byla vyhnaná nebo musela utéct, aby přežila. Přes 4 miliony lidí utekly do sousedních zemí a přes 6,5 milionu Syřanů se stalo ve vlastní zemi uprchlíky.

Pracovníci CARE pracují s Ibrahimovou rodinou a sta tisíci dalších lidí a dětí, kteří přišli o své domovy a žijí v katastrofálních podmínkách. Zásobují je přikrývkami, hygienickými balíčky, pitnou vodou a potravinami. Nyní mají tito lidé lepší vyhlídky, jelikož se jim dostává podpory od CARE a dalších humanitárních organizací.  Nic ale nenahradí okamžik, kdy se boudou moci vrátit zpět do svých domovů. Jak dlouho to ještě bude trvat?

Trpělivost přináší růže…Anitě přinesla bohatou úrodu kukuřice

Když ostatní farmáři ve vesnici Kasapo začali minulý rok sít, 45letá Anita, mistryně ve farmaření, čekala na správný okamžik. Déšť dlouho nepřicházel a Anita se rozhodla řídit doporučením CARE: posečkat s výsadbou na příhodnější dobu. Nakonec měla Anita bohatou úrodu a sklízela dřív než ostatní. Teď se těší, co dalšího se u CARE naučí.
Kolem silnice vedoucí směrem do Kasapa v kraji Kilimandžáro v Tanzanii se víří prach. Je duben a vesnice ještě letos nezažila vydatnější déšť. Anita je ale veselá a myslí pozitivně. Prošla školením o obdělávání půdy a úrodu díky tomu sklidila jako první.

Protože byl déšť stále v nedohlednu, poradili odborníci z CARE Anitě, aby nezačínala výsadbu dřív, než své políčko zavlaží. Zatímco ostatní farmáři nechtěli s osevem čekat, ona opakovaně chodila ke studni v táboře CARE a nosila na pole vodu. Díky školení o výsadbě a využití semen, které absolvovala, byla schopna sklidit výrazně dřív než ostatní farmáři a na nedalekém trhu v Makanya pak svou úrodu kukuřice a lablabu (druh africké luštěniny) výhodně prodala.

Lablab -

Lablab – africká luštěnina

Dokonce si doma zakroužkovala v kalendáři datum 25. března, tedy den, kdy sklidila. Byla to totiž významná událost pro celou její rodinu.

Letos sklidila Anita čtyři pytle kukuřice a deset pytlů lablabu. To znamená, že její rodina bude mít celý rok dostatek jídla.

„Teď už se nemusím bát, že nebudeme mít co jíst. Dokonce zaplatím i některé školní výdaje. Také mohu nakoupit krmivo pro kozy, které chováme,“ říká Anita.

Úkolem novopečené mistryně v zemědělství je inspirovat a radit ostatním farmářům, jak využívat nové postupy a pečovat o pole efektivněji. Sama Anita je nyní motivována využít svých znalostí a založit si malou zeleninovou zahrádku.

Text: Astrid Louise Rasmussen, CARE

Nejdříve přišly monzunové deště a teď přichází zima. Šest měsíců po katastrofě v Nepálu lidé stále bojují o život!

Káthmándú, 13. října 2015: Lidé v Nepálu přežili těžké období monzunových dešťů v provizorních příbytcích, ale stále jsou před nimi těžké zkoušky. Více než 2,8 milionu nepálských obyvatel čeká krutá zima. Mezinárodní humanitární organizace CARE se nejvíce obává o těhotné ženy a novorozeňata, která potřebují kvalitní bydlení, teplé oblečení a přikrývky.

Mulpani Dhading, Nepál. Foto CARE

Mulpani Dhading, Nepál. Foto CARE

„Nepál se stále ještě nevzpamatoval z devastujícího zemětřesení, které zemi před šesti měsíci postihlo.

V současné době, kdy končí období monzunových dešťů, je pro nás nejdůležitější, abychom těm nejpotřebnějším poskytli vše, co potřebují k přežití zimy,” říká Jan Kejzlar z CARE Česká republika

Humanitární organizace CARE poskytne lidem, kteří to nejvíce potřebují, tedy těhotným ženám, lidem s postižením a seniorům zimní balíky pomoci, které jim pomohou překonat zimu v teple. Balíky obsahují teplé oblečení a přikrývky. CARE také bude organizovat školení pro truhláře a zedníky o stavbě bezpečných příbytků.

Za posledních šest měsíců pomohla organizace CARE více než 130 000 lidí v těch nejzdevastovanějších oblastech Nepálu. CARE dále shání další zdroje financování ve výši téměř 300 milionů korun na projekty dlouhodobé obnovy země.

Máme za sebou takzvanou krizovou fázi katastrofy a nyní vstupujeme do fáze rekonstrukční a rehabilitační. CARE v tomto ohledu spolupracuje s místními komunitami a pomáhá obyvatelům stavět domy a obnovovat živobytí. Vše probíhá na základě poskytování finanční podpory a zemědělské pomoci,“ vysvětluje Kejzlar.

Hlavním problémem v Nepálu i nadále zůstává bydlení. Většina lidí dosud žije v provizorních přístřešcích, které jsou z vlnitého plechu. Po skončení období monzunových dešťů se místní připravují na obnovu svých domovů tak, aby v nich mohli trvale bydlet. CARE spolupracuje s místními komunitami a obyvatelům v jejich činnosti pomáhá. Školí tesaře a zedníky, jak stavět bezpečné a odolné bydlení a poskytuje jim nářadí.

„Místní lidé stavějí domy podle tradičních způsobů. Chceme je naučit budovat bezpečnější konstrukce tak, aby jejich domy vydržely případné další katastrofy,“ říká Alexander Koclejda, expert CARE, který se specializuje na výstavbu v Nepálu.

CARE Česká republika, spolek pro humanitární pomoc a rozvojovou spolupráci, byl založen v roce 2007 jako pobočka mezinárodní konfederace CARE International. CARE je jednou z hlavních mezinárodních humanitárních organizací bojujících s chudobou a poskytujících pomoc při mimořádných událostech. CARE klade zvláštní důraz na práci s ženami.V loňském roce působila organizace CARE v 87 zemích po celém světě, kde pomohla více než 97 milionů lidem v rámci 927 programů zaměřených na základní zdravotní péči, vzdělání, boj proti hladu, zlepšení přístupu k čisté vodě a hygienickým zařízením, rozšíření ekonomických příležitostí, přípravu obyvatel na dopad klimatických změn či obnovu komunit po katastrofách.

 

Pomozte nám vybudovat školy v Nepálu!

Nedávné zemětřesení proměnilo většinu Nepálu v trosky. Zničeny byly nejen obytné domy, ale 90 % veškerých budov.

CARE poskytuje v Nepálu pomoc od prvního dne. Ze začátku jsme se soustředili na základní pomoc – pitnou vodu, potraviny, provizorní přístřeší. Pomohli jsme tak více než 48 000 lidem.

V současné době, kdy prvotní šok opadl a lidé se pomalu vracejí k normálnímu životu, je jedním z problémů, který nás trápí, nedostatek škol. Většina jich byla totiž zničena a budoucnost dětí je proto ohrožena!

Vzdělání je v zemích jako Nepál jedinou cestou, jak se dostat z chudoby, a proto je pro všechny děti a zejména dívky, tak důležité. Pro divky je běžné, že do škol nechodí  nebo jen nepravidelně, protože od útlého věku pomáhají v domácnosti. Jenže bez vzdělání nebudou mít nikdy šanci získat práci. Nedokážou zaopatřit svoje děti a budou žít nadále v chudobě. Pro nás v CARE je nesmírně důležité, aby i dívky mohly chodit do školy a díky tomu měly šanci na lepší život!

Jednou z těchto dívek je i Salimoon Dhobi. Žije s rodiči a sourozenci v malé vesnici Hariharpur. Když šla poprvé do školy, bylo jí jedenáct let. Od té doby školu miluje a nadšení pro vzdělání v ní pořád roste. Pilně se učí, protože sní o tom, že se stane švadlenou: “Chci jednou žít z toho, že budu pro lidi v naší vesnici šít oblečení. To bude dobré pro nás pro všechny.”

Salimoon sedí uprostřed a povídá si s kamarádkami

Vzdělání bojuje proti chudobě: Děti jako Salimoon (uprostřed) potřebují školy. Foto:CARE

CARE usiluje o to, aby bylo dívkám zpřístupněno vzdělávání! Stále
více dívek může navštěvovat školu díky CARE. Jen tak  budou mít šanci
vymanit se z chudoby, do které se narodily.

Zajímají Vás další příběhy žen a dívek, které přežily dubnové zemětřesení? Klikněte zde

Salimoon se učí jezdit na kole

Salimoon jezdí do školy na kole. Foto: CARE

Lidé přišli o mnohem víc, než jen o střechu nad hlavou

Úryvek z blogu Toma Newbyho, CARE

Následky zemětřesení v Nepálu jsou katastrofální a mnohem komplikovanější, než se na první pohled může zdát. Myslím, že zemětřesení asi nejvíce ze všech přírodních katastrof můžeme nazývat katastrofou ničící přístřeší. V Nepálu to každopádně platí několikanásobně.

Během toho druhého obrovského zemětřesení, které zaútočilo jen pár týdnů po tom prvním, jsem byl zrovna na pracovní schůzce v nepálské kanceláři CARE, která je ve čtvrtém patře. Zemětřesení pro mě byla hrůzná zkušenost. Z podlahy budovy, kterou jsem pokládal za bezpečné místo, se nejednou stala pohyblivá masa, na které jsem se nedokázal pohybovat. Celá budova se hýbala, jakoby byla gumová. Rozezněla se varovná siréna a všude kolem bylo slyšet křik lidí.

Spadli jsme na zem a snažili jsme se chytit a držet se, čeho jen šlo. Když jsem se rozhlédl kolem sebe a viděl vyděšené obličeje všech okolo, pochopil jsem, že situace je opravdu vážná.

Já jsem byl šokován a i všichni ostatní v místnosti měli hrůzu v očích a jejich strach byl hmatatelný. Bohužel tělesná zranění nejsou to jediné, čemu lidé postiženi zemětřesením čelí. Domy, které doposud sloužily jako domov, útočiště před nevlídným počasím a místo bezpečí, se najednou staly nástrojem ničení. Vliv, který má taková situace na místní obyvatele, je obrovský.

Obyvatelé Nepálu se bojí svých vlastních domovů a půdy, na které žijí.

Klima v Nepálu je hodně extrémní. V létě je tu opravdu horko a vlhko s monzunovými dešti a v zimě teplota klesne prudce pod bod mrazu. Lidé proto potřebují pořádné bydlení, které je ochrání v zimě i v létě.

Nepálské domy ovšem neslouží jen lidem. Většinou jsou postaveny z hlíny a kamenů a v přízemí je ustájen dobytek nebo uskladněná úroda. Lidé bydlí většinou v prvním patře.

 

Nepálský pár zachraňuje úrodu obilí. Foto Tom Newby, CARE

Nepálský pár zachraňuje úrodu obilí. Foto Tom Newby, CARE

V důsledku zemětřesení přijdou lidé nejen o střechu nad hlavou, ale i o dobytek a zásoby na zimu a vlastně o všechno, co mají.

Fáze rekonstrukce bydlení je z těchto důvodů velice důležitá. Zlepšuje psychický stav lidí a znamená to pro ně i částečnou obnovu živobytí. Výstavba nových domů, kterým lidé mohou znovu začít důvěřovat a udělat si z nich svůj domov, je pro CARE hlavní prioritou.

Tradiční nepálský dům. Foto TOm Newby, CARE

Tradiční nepálský dům. Foto Tom Newby, CARE

Tradiční nepálský dům po zemětřesení. Tom Newby, CARE

Tradiční nepálský dům po zemětřesení. Foto Tom Newby, CARE

Když se lidí zeptáte, co nejvíce potřebují, skoro všichni Vám odpoví, že by chtěli vědět, co mohou udělat proto, aby se něco takového již neopakovalo.

Bohužel odpověď je velice složitá. I přesto, že máte technologie, které zajistí stabilitu domu a ochrání ho před zemětřesením, je velmi těžké tyto technologie dostat do Nepálu. V oblastech, kde je to nejvíce potřeba, nejsou pořádné silnice po kterých bychom mohli dopravit těžké materiály jako cement a betonářskou ocel. Nehledě na to, že bychom neradi úplně změnili způsob výstavby nepálských domů. Využití nových technologií tam, kde je lidé neznají a jsou pro ně nové, se v minulosti již několikrát ukázalo jako nešťastné. Domy jsou stavěny z hlíny a kamene, protože jsou to materiály, které jsou v zemi dostupné a jsou také velmi praktické v podnebí, jaké v Nepálu převládá. Kromě toho by to vypadalo asi dost divně, kdybychom zde najednou začali stavět domy západního stylu, i když to je ten poslední důvod v dané situaci. Takže co dělat?

Existují způsoby, jak výrazně posílit robustnost zdiva na domech.

Nejdříve musíme zlepšit kvalitu zdiva jako takového bez toho, abychom měnili materiály. Nejdůležitější je výběr správných kamenů a jejich umístění. Řada domů, které se zřítily, neměly spojené vnitřní a venkovní zdivo. Dům, který bude mít spojené zdivem venkovní i vnitřní stěny, se jen tak nezřítí. Další důležitou věcí je symetričnost a proporčnost domů. Když budou domy proporčně vyvážené, nebudou mít zbytečně vysoké zdi, zamezí to jejich zřícení.

Během toho, co se Nepál pomalu vzpamatovává, CARE poskytuje obyvatelům technickou pomoc a učí je stavět lepší a odolnější stavby z materiálů, které jsou pro obyvatele dostupné.

Díky materiální a odborné technické asistenci jsme schopni pomoci vesničanům postavit silnější a lepší domovy.

Tom Newby, vedoucí týmu pro výstavbu, CARE.

 

 

Mír je řešení, které potřebujeme!

Krize v Jižním Súdánu nabrala mezinárodní rozměry. Rok 2015 začal bombardováním farmářských vesniček a terorizováním místních obyvatel. V Dárfúru denně umírá okolo 100 lidí. Uprchlické tábory jsou přeplněné. Měsíčně žádá o status uprchlíka více než 100 000 lidí. Utíkají do okolních zemí, jako je Etiopie, Uganda, Keňa. Více než 60% uprchlíků tvoří děti a ženy.

Uprchlický tábor Bentiu při období deštů. Foto Josh Estey, CARE

Uprchlický tábor Bentiu v období deštů. Foto Josh Estey, CARE

Země se postupně stala největším příjemcem mezinárodní pomoci, a to nejen z důvodů válečného konfliktu, ale především kvůli katastrofálnímu nedostatku potravin. Více než 30 % obyvatelstva trpí podvýživou. Číslo roste každým dnem. Jednou z příčin je rostoucí inflace – ceny některých potravin vzrostly až o 70 %.  Ženy při shánění potravin riskují své životy.

Chlapec si staví repliku domu, kde žil s rodiči před konfliktem. Malakal, Jižní Súdán. Foto Holly Frew, CARE

Chlapec si staví repliku domu, kde žil s rodiči před konfliktem. Malakal, Jižní Súdán. Foto Holly Frey, CARE

„Vidíme, jak se index podvýživy každý den zvyšuje. Důvodů je celá řada, všechny souvisí s válečným konfliktem. Vesničané nemají již žádné zásoby potravin a vyčerpaly veškeré osivo pro příští úrodu. Kvůli bojům nebo sezónním záplavám jsou odříznuti od veškeré pomoci,” říká Joel Makii, výživový poradce CARE v Jižním Súdánu. „Právě v tomto ohledu pomáháme nejvíce. Spolupracujeme  s dalšími humanitárními organizacemi, distribuujeme jídlo i do míst, která jsou postižena lokálními dešti. Také jsme začali podpůrný nutriční program pro děti mladší 3 let. Je to program nad rámec našeho běžného nutričního programu, který probíhá na všech klinikách,“ pokračuje Joel.

Díky organizacím, jako je CARE, a houževnatým obyvatelům Jižního Súdánu, se podařilo zachránit tisíce lidských životů! Bohužel mezinárodní pomoci ubývá a organizace jsou nuceny pracovat s málem. „Úloha humanitárních organizací v této zemi je důležitější než kdykoli předtím. CARE byla nucena ukončit některé ze svých programů, protože na ně už nemá peníze,“ říká Aimee Ansari, ředitelka místní organizace CARE v Jižním Súdánu. „Bohužel jsme nuceni ukončit některé zdravotnické programy, protože musíme v následujících měsících poskytnout lidem především jídlo a výživu. Jediné řešení je mír. Momentálně se o něm ale sotva stíhá mluvit, protože všichni mají plné ruce práce se záchranou holých lidských životů. Ačkoli právě mír je to, co potřebujeme nejvíce,“ dodává Aimee.

Zde si můžete přečíst naši tiskovou zprávu k situaci v Súdánu.

Nutriční centrum CARE v táboře Bentiu., Jižní Súdán. Foto Josh Estey,CARE

Nutriční centrum CARE v táboře Bentiu, Jižní Súdán. Foto Josh Estey,CARE

 

 

 

 

 

 

Kolik překážek musí ještě překonat statečná Awa?

Awě sedí osaměle před chatrčí v Danamadju – uprchlické osadě na jihu Čadu. Spí na slámě a veškerý její majetek se vejde do několika plastových tašek, které leží vedle ní. Nic jiného nemá.

„Můj život doma ve Středoafrické republice nebyl špatný, i když jsem se musela smířit s tím, že moji rodiče trvali na tom, abych se v šestnácti letech vdala,“ říká tato mladá, dnes již sedmnáctiletá žena.

CHAD_2014_SW_08191

Awa v uprchlickém táboře Danamadju v Čadu. Foto CARE

Potom ale přišli rebelové, kteří v zemi šířili chaos a strach. Její manžel musel uprchnout, ale ozbrojenci ho nakonec stejně zabili. Tím začalo pro Awu velké utrpení. Byla těhotná a její jedinou šancí na přežití bylo vzít pár nejnutnějších věcí a pokusit se dostat do 25 kilometrů vzdáleného uprchlického tábora v Danamadju. V krátké době dostala Awa z domova děsivou zprávu – celá její rodina byla vyvražděna. Utrpení mladé ženy tím neskončilo!
Dítě, které se jí zakrátko narodilo, bylo mrtvé. „Nikdo mi nezůstal,“ říká smutně.

Aktivní zapojení do života komunity

Awa byla pověřena důležitým úkolem – dostala na starost osm dospívajících chlapců. Stejně jako ostatní chlapci v jejich věku jsou i oni neustále hladoví. Awa jim proto musí pokaždé
připravit něco k jídlu. Každý den jde tedy na trh a z peněz, které jí poskytuje CARE, nakupuje. „Je výborná kuchařka, zbožňujeme ji,“ říká jeden z chlapců. „Všichni jsme zůstali sami, ona nás ale dává dohromady.“ Awa se chce vrátit do školy, vystudovat a stát se zdravotní sestrou. Děsivé stíny z její minulosti ještě dlouho nezmizí, avšak díky naší společné pomoci VAŠÍ a CARE se může učit žít nový život.

Awa s chlapci, kterým denně vaří a stará se o ně. Foto CARE

Awa s chlapci, kterým denně vaří a stará se o ně. Foto CARE

Lidé, jako je Awa, kteří ztratili celou rodinu, pomáhají CARE – stávají se dobrovolnými spolupracovníky dle věku a potřeby. Pro nejmenší děti hledáme náhradní rodiny, které dostávají za péči příspěvek.

13 950 podnikavých žen

Nadace H&M Conscious Fundation a organizace CARE nastartovaly tříleté partnerství, které si klade za cíl posílit podnikání žen v některých z nejchudších částí světa. Program má k dispozici dotaci v hodnotě 9,2 milionů dolarů  a je vytvořen tak, aby ekonomicky posiloval ženy, které se rozhodly podnikat nebo už v nějaké míře podnikají a chtějí svou živnost rozšířit nebo zlepšit.

Nadace H&M Conscious Foundation je hrdá, že na tomto programu spolupracuje právě s organizací CARE,” řekl  Karl-Johan Persson, generální ředitel H&M a člen nadace  H&M Conscious Fundation. „Společně budeme investovat do programu, který pomůže ženám v rozvojových zemích zlepšit své podnikání, protože věříme, že právě to je katalyzátorem pozitivní změny.”

S finančními prostředky, které jsou k dispozici, může program poskytnout podporu 100 000 žen v rozvojových zemích a zpřístupnit jim potřebné nářadí či vybavení, znalosti a finance. CARE také organizuje regionální kampaně, které program propagují. “Posílení pozic žen nespočívá jen v tom, že jim poskytneme potřebná školení nebo finance”, říká Dr. Robert Glasser, bývalý ředitel CARE International. „Program je hlavně o změně. Změně sociálních struktur a vazeb, které brání ženám rozvinout svůj  potenciál a kapacity. Díky takovýmto programům můžeme být součástí transformační změny,” pokračuje Dr. Glasser.

Juana socials

„Žena může dělat totéž co muž. Problém je, že doposud jsme věnovaly většinu svého času domácím pracím. To se teď ale změní. ” říká Juana (Peru).


 Více informací se dozvíte zde