Úspěšná zemědělkyně z Filipín má vysoké cíle

Foto: Dennis Amata/CARE

Foto: Dennis Amata/CARE

Rhodora žije od narození v horách v regionu Antique na Filipínách. Její rodiče byli zemědělci v horských oblastech, a tak se naučila přežít v komunitě mimo městský ruch. „Tady v horách žijeme jednoduchým způsobem života. Většina z nás se tady v horách živí zemědělstvím. Spoléháme hlavně na zeleninu a ovoce. Bývá to někdy těžké živobytí, protože nevyděláváme moc peněz,“ říká Rhodora.

Tak jako spousta dalších lidí, kteří byli postiženi tajfunem Haiyan v listopadu 2013, i Rhodora si zažila těžké chvíle, když jí tajfun zničil dům a vyvrátil z kořene spoustu stromů stromy v její vesnici Osorio.

„Nikdy na to nezapomeneme. Přišli jsme o přístupovou cestu do města a naše zapadlá vesnice zůstala úplně odříznutá od světa.“

Obyvatelům Osoria trvalo dlouho, než se po ničivém řádění Haiyanu postavili znovu na nohy. 17 % lidí tu má stále příjem pod hranicí chudoby. Tajfun poničil zejména vegetaci textilní rostliny abaka a banánovou plantáž. Tím připravil obyvatele o stálý zdroj příjmů.

Rhodora, 48letá matka tří dětí, dnes vede komunitní skupinu Asociace zemědělců v Osoriu a optimismus jí neschází. Věří, že díky asociaci, která má 113 členů (z toho 66 žen) budou vytvářet nové příležitosti pro živobytí zdejších lidí.

Rhodora se musela vypořádat s nejrůznějšími překážkami. Zpracování abaky je tu hlavním zdrojem příjmu pro obyvatelstvo. Je pěstovaná komerčně na výtažek vlákna, z něhož se vyrábí textílie nebo vysoce kvalitní lodní provazy.

V regionu, kde Rhodora žije, se zemědělci často stávají oběťmi cenového vykořisťování, malého objemu výroby a nízké výnosnosti farem. „Málokterá abaková farma v naší vesnici pravidelně sklízela, protože nebyly peníze na zpracování abaky,“ říká Rhodora.  Osorio má největší plantáž abaky v regionu, ale velká část plantáže zůstávala ladem. To je také jeden z důvodů, proč se muži často rozhodovali pracovat jako „sadaka“ – pracovníci, kteří odcestují do jiných provincií a pracují jako námezdní dělníci na plantážích cukrové třtiny.

„Rodiny to nemají jednoduché, když muži na šest měsíců kvůli práci opustí své manželky. Ženy se mezitím musejí samy postarat o děti,“ vysvětlujeRhodora a dodává, že nejedna žena si zažila horké chvilky, když jí manžel neposlal peníze.

„Než muži odešli za prací, požadovali jsme zálohu od jejich zaměstnavatelů. Protože když už jsou tam, zaměstnavatelé jim někdy strhnou peníze z platů a jim nic nezbyde,“ říká Rhodora. „Jako matky jsme neměly jinou možnost než najít způsob, jak si vydělat. Některé ženy v naší vesnici začaly dojíždět do jiných provincií a pracovat jako pomocnice v domácnosti.“ 

CARE podporuje místní organizace finančními granty a snaží se stimulovat abakový průmysl, aby měli lidé zasažení tajfunem lepší pracovní příležitosti. „CARE nám poskytla různá školení především ohledně vedení firmy, abychom byli schopni si naše živobytí udržet,“ říká Rhodora. „Náš cíl je zvýšit objem zpracování abaky z 6 na 36 tun ročně.“

Naše projekty na podporu ohrožených žen můžete podpořit libovolným finančním darem.

Poptávka po abace je velká. Rhodora vidí, že se těžká práce vyplatila. Většina mužů přestala za prací cestovat daleko od svých rodin jako „sakada“ a místo toho se živí pěstováním abaky. „Lidé v naší vesnici se více zajímají o výsadbu, sklizeň a zpracování abaky, protože vidí, jaký příjem z toho ostatní mají. Já například z vydělaných peněz ušetřím na vzdělání svých dětí a jejich potřeby,“ říká úspěšná zemědělkyně.

Rhorodra je také ráda, že díky projektu CARE už muži nemusejí opouštět své ženy, takže děti mají doma oba rodiče.

A co dál? Rhodora si opět nasadila vysokou laťku – snad právě v této cílevědomosti spočívá tajemství jejího úspěchu. Ve své provincii vidí velký potenciál a věří, že se její asociace může stát hlavním dodavatelem vlákna abaka na Filipínách. „Dejte nám dva roky a věřím, že toho dosáhneme.“

Foto: Dennis Amata/CARE

Foto: Dennis Amata/CARE