Dojemný dopis válečné pamětnice: Vím, jaké to je ztratit domov

Sajeda si strašně přála zůstat v Sýrii. Ale útoky barelovými bombami přibývaly a počet obětí stoupal. Jednoho dne už zkrátka nebylo zbytí. Sajedini rodiče usoudili, že nemají jinou možnost než odejít. Sajeda se skryla v podkroví v zoufalé snaze neopustit svůj jediný domov. Jakmile ji rodiče našli, odešli ve spěchu jen s oblečením, které se vešlo do několika tašek.

„Když se mě někdo zeptá, jakou důležitou věc jsem v Sýrii nechala, odpovídám, že jsem tam zanechala sebe,“ říká Sajeda.

Teď je jí 16 let a žije s matkou a sourozenci na periferii jordánského města Zarká v blízkosti syrských hranic. Mezi nově příchozími a dlouholetými obyvateli panuje napětí, protože starousedlíkům vadí zesílený nápor na veřejné služby, jako jsou například školy. Sajeda a sourozenci se bojí vycházet, aby jim někdo nevyhrožoval. Raději si hrají doma.

Sajeda (16) a její třináctiletá sestra žijí v jordánské Zarká od února 2016. Foto: Carey Wagner, CARE

Sajeda (16) a její třináctiletá sestra (vlevo) žijí v jordánské Zarká od února 2016. Foto: Carey Wagner, CARE

Dnes se však všichni choulí kolem topení a popíjejí čaj, zatímco Sajeda si prohlíží ručně psaný dopis, který jí dorazil z místa, o němž nikdy neslyšela: z Colorado Springs. Napsala ho 87letá Helga Kissellová.

„Milá Sajedo! Zdravím tě z coloradských hor,“ zní první věta dopisu. „Máme tu zimu a sníh vypadá na pozadí modré oblohy moc pěkně!“

Sajeda, která zbožňuje arabský rap a ráda by se stala novinářkou, se dočítá, že Helga sdílí její nadšení pro hudbu a psaní. Dívka ani nedutá a noří se stále hlouběji do Helžina životního příběhu.

„Vždycky vzpomínej na to hezké, dívej se dopředu a mysli na to, co přinese budoucnost.“

„Vím z první ruky, jaké to je ztratit domov a stát se uprchlíkem,“ stojí dále v dopise, v němž Helga líčí své mládí v Berlíně a Německo za druhé světové války. „V únoru 1945 zasáhly naše město strašlivé nálety. Během jednoho bombardování přišel o život můj otec. Náš dům byl také zasažen bombou a my přišli o všechno. S matkou jsme měly štěstí, že jsme se dostaly do jednoho z posledních vlaků! Celý náš majetek se vešel do jednoho kufru.“

Sajedě během čtení vyhrknou slzy. „Vždycky vzpomínej na to hezké, dívej se dopředu a mysli na to, co přinese budoucnost. Přizpůsobit se životu v nové zemi není jednoduché. Já to dobře vím!“

Sajada pláče a rukama si zakrývá tvář, pak si slzy osuší hřbetem ruky. Myslela si, že jen málokdo rozumí tomu, čím si nyní Syřané procházejí, a ještě méně lidí to zajímá. Ale slova Helgy působí, jako by jí někdo známý položil ruku na rameno, přestože je obě dělí 8000 km a 71 let života.

„Helga chápe mou situaci a soucítí se mnou,“ hlesne Sajeda.

Pro Helžin popis uprchlického života to platí dvojnásob. Její rodina našla dočasné útočiště v Bavorsku. „Byl tam klid a ticho, až na to, že lidé nebyli příliš přátelští ani nadšení z představy, že by měli sdílet své domy s cizinci.“

Sajeda ten pocit také zná. Když jde po ulici svého nového domova, lidé trousí uštěpačné poznámky o tom, jak vypadá a co má na sobě, kvůli nimž se Sajeda cítí nepříjemně. Nepřipadá jí, že by tu mohla mluvit a vtipkovat stejně svobodně jako kdysi doma v Sýrii. To už se jí více líbilo v jordánském uprchlickém táboře, kde tam byla obklopena krajany, kteří si prošli stejnou zkušeností jako ona.

Sajeda čte dál a dozvídá se neuvěřitelný příběh o tom, jak se Helga seznámila s americkým vojákem, jehož rodina jí začala posílat balíky CARE. Později se do Ameriky přestěhovala a svého milého Lea si vzala. V březnu Helga a Leo (92) slaví 68. výročí svatby a dodnes spolu rádi cestují. Momentálně se chystají na třítýdenní cestu po latinské Americe. Doma se Helga věnuje psaní dopisů a hraní na kytaru.

Helga se za Lea provdala v roce 1948. Nyní spolu žijí v Colorado Springs. Foto: Carey Wagner, CARE

Helga se za Lea provdala v roce 1948. Nyní spolu žijí v Colorado Springs. Foto: Carey Wagner, CARE

Sajeda zase ráda kreslí a podobně jako Helga i ona zbožňuje hudbu. Píše rapové texty. Líčí v nich, jaké to je být dívkou a osaměle kráčet ulicemi Jordánska, popisuje realitu života válečných uprchlíků anebo vypráví o svých snech. Mimo jiné se jí ze Sýrie stýská po květinách, které rostly na jejich rodinné zahrádce. Ptá se sama sebe, jestli je ještě někdy uvidí kvést.

Pokud Vás příběh dvou uprchlic – Sajedy a Helgy – oslovil, můžete přispět na pomoc uprchlíkům v Jordánsku, Libanonu, Egyptě a Turecku. Všude tam CARE pomáhá.

„Mám spoustu snů, ale nevím, jestli se někdy splní. Přemýšlím o budoucnosti, jestli zůstanu v Jordánsku, nebo se budu moct vrátit do Sýrie.“

Sajeda říká, že Helžina slova podpory pro ni moc znamenají. Připomněly jí totiž, že ačkoli jí to tak někdy připadá, ve skutečnosti v Sýrii sebe samu nezapomněla.

„Díky Helze mám zase pocit, že zase existuju,“ říká Sajeda.

Celý dopis Helgy si můžete přečíst zde: Dopis Helgy.

Podívejte se také na video, které zachycuje, jak čte Sajeda dopis od Helgy.